Jak jste asi z jiných mých článků postřehli, tak jsem vozíčkář už s pár křížky na hřbetě. Roky přibývají, sil ubývá, proč si život na vozíku neusnadnit nějakou dopomocí a přitom rozšířit vozíčkářský akční radius. Pátral jsem, pátral a našel toto.
Oč se jedná? Je to adaptér, připínaný na stávající vozík, který obsahuje elektromotor s baterií a k tomu navrch s brzdami a řídící elektronikou. U choďáků se tomu říká elektrokolo, zde tomu říkejme eHandBike (eBike, bike).
14.ledna 2021 – Přišel balík
Chtěl jsem si k Vánocům udělat radost za 25tisíc, sice tato stavebnice dorazila až v lednu, takže to pod stromeček nevyšlo, ale to nevadí, neboť venkovní počasí vyjížďce po lese zrovna nenahrává. Pokud by někoho tato atrakce zaujala, mohu vám ji za uvedenou cenu pořídit.
Samotná montáž trvala cca 2 hodiny. Připínací mechanismus je natolik univerzální, že si troufám tvrdit, že ho lze připojit k jakémukoliv vozíku. Zatím jsem mohl trénovat jen po bytě, ale už to mě nadchlo.
Trochu parametrů: motor 350 W, baterie 42 V, 8.4 Ah, 3 rychlosti, zpátečka, klakson, světlo, dvě kotoučové brzdy kombinované s parkovací, kolo 12 palců, váha 13 kg, z toho 4 kg odnímatelná baterie, dojezd cca 20 km, rychlost 20-30 km/hod. Vejde se do kufru běžného auta. Neskutečný rejd, otočí se na pětníku. Snad to bude dostatečné i do lehčího terénu. Po krátkém zácviku mám adaptér připnutý k vozíku do minuty, odepnutí je záležitostí půl minuty, i při mých gramlavých rukách a bez cizí dopomoci. Už nyní cítím ten závan svobody, kterou s tímto adaptérem vozíčkář získá. Vlastně kombinuje výhody električáku s mechanickým vozíkem a zahazuje nevýhody električáku, který je těžký a sami ho do auta nenaložíte. Mohu srovnávat pocity ze svobody jízdy autem a na čtyřkolce. Autem dojedete daleko a rychle, ale do obchodu s ním nevjedete. Na čtyřkolku se blbě leze a nemůžete všude (např. u letiště mně obtěžovali policajti, že tam nemám co dělat). A toto je další level. Snadná a rychlá obsluha, naproti tomu menší dojezd, menší rychlost, ale můžete všude, přesně tak na toulání po lese nebo městě bez toho, že potřebujete něčí doprovod, a přitom navštívíte pro mechanický vozík i nepřístupný terén, vyhlídky, obchody či galerie.
Další postřehy budu doplňovat průběžně, hlavně ty z reálných jízd. Hned zítra mě jedna cca pětikilometrová čeká, nechce se mi tahat auto a má být relativně teplo, takže uskutečním venkovní premiéru.
20.ledna 2021 – Venkovní premiéra
Tak premiéra se povedla, jel jsem na oční na středisko. Přijel jsem tam v dokonalém předstihu 20 minut. Zpátky jsem chtěl něco i vyfotit, ale měl jsem rozkapané oči, moc jsem se kochat nemohl, a navíc mi zdechnul mobil, protože jsem testoval navigaci pro pěší a baterka holt nevydržela. Ještě jsem zkoušel, jakou rychlost se z něj dá vyždímat. Tak na rovině mi budík ukázal 20 km/h na půl plynu na 3.rychlost. Až doma mi došlo, že jsem si navolil omezovač rychlosti na oněch 20 km/hod, takže mě to víc nepustilo. Ono jet větší rychlostí s poměrně úzkým vozíkem je už trošku o ústa.
22.ledna 2021 – Testování kopečků
Dnešek bylo krásně, sníh slezl, takže další vyjížďka se přímo nabízela. Neměl jsem dnes žádný cíl, věnoval jsem se problematice, jaké kopečky dokáže vyjet a byl jsem mile překvapen. Celkově jsem jezdil něco přes hodinu, najel 10 km a z baterky ubyla jedna čárka ze čtyř. Zatím ji nabíjet nebudu, abych zjistil, kolik se na jedno nabití baterky dá najet kilometrů.
