23.června 2019 – Začínáme testovat

Začátek testování začal vlastně již v pátek, neboť můj invalidní vozík prošel drobnou generálkou. Hlavně jsme se sousedem Láďou zvětšili rozvor o dva centimetry, aby byl vozík stabilnější na nerovnostech. Po městě mi to zatím nevadilo, ale kdoví co mě v následujících dvou měsících čeká a zvětšení stability se bude určitě hodit. Již dnes mohu říct, že to byl krok správným směrem a cítím se na vozíku mnohem jistěji. Kromě toho jsme promazali veškerá ložiska, takže z vozíku se stala formule.

Img_20190621_132556
  

Dorazil jsem k Jurovi lehce po obědě a stihnul ještě pohoštění ze včerejší oslavy Jurových kulatin. Prima začátek. Pak vynosit všechnu bagáž z Fabky a najít pro tyto věci místo v Andulce. Zabydlování mě baví. Aby věci byly logicky u sebe a přitom abychom je nehledali pokaždé půl hodiny. No, ono se to utřepe a ty věci si samy nakonec najdou svá logická místa. Rovněž jsme načerpali pitnou vodu až po vrch. K tomu jeden poznatek; čidla by měla ukazovat po 20 procentech, ale na hodnotě 60 a 100 procent u pitné vody neukazují. Takže je někde závadička. Ach jo.

Img_20190623_190523  

Náš nejmenší pomocník; malý Ondrášek, Jurův vnouček. Dnes čerpal vodu do nádrže.

Další postřeh; USB nabíječky do cigaretové zásuvky jsou tak citlivé na dotek, že spíše proud nedávají, než dávají. Naštěstí nabíječka pro noťas má vývod na USB, takže řešení zatím vidím zde (anebo samozřejmě přes notebook).

Zapnul jsem chladničku. Naskočila na první dobrou. Hned jsem ji nacpal potravinami, co jsem přivezl, tak snad cestu na Moravu z Prahy přežijí. Vezu z Prahy modul s čidly teploty; mimo jiné má hlídat i chladničku. Jen ho připojit a zase kousek elektroniky ožije.

Zapojil jsem vařič a uvařil si první kapučino. Hurá. Při odjezdu z domova jsem si na něj vzpomněl až mezi dveřmi. Mohl jsem se tedy po dnešku odměnit.

Aby toho dnes nebylo málo, přilepili jsme záchod silikonem, aby nezatékala voda. Zítřejší sprchování bude bez problémů.

Img_20190623_194052_2  

24.června 2019 – Vyrážíme na cestu

Krásně jsem se vyspal.  U Jury na zahradě se spí dobře, už jen proto, že jsem musel dohonit sobotní autozávody, kdy jsem šel spát až o půlnoci, což není zrovna můj šálek kávy.

Co jsme stihli během dne? Připojit GPS modul. Nastartoval na první šlápnutí a centrální Arduino okamžitě začalo ukazovat polohu a poopravilo si čas, který se oproti reálu trochu rozchází, pokud nemá data z GPS. Ovšem objevil se problémek. Centrální Arduino se čas od času asi resetuje. Že by nedostatek šťávy po připojení GPS modulu? Uvidíme.

 Img_20190625_144612

Dále jsme připojili router a tím pádem máme wifi čili internet po celé Andulce. Lze k němu připojit buď modem nebo wifi anténu (v případě dosahu volné wifi). Jako správný ajťák bych bez počítačové sítě nepřežil. Nestačil jsem ho vyfotit, neboť večer ač jsa přilepen ke stěně izolepou spadl. Bude si muset počkat na pořádný držák z 3D tiskárny.

Přidělali jsme držák štětky na záchod, držák sprchy, držák smetáku a stěrky, tyč na markýzu a dávkovač mýdla, který si postavil hlavu a nechce zatím dávat mýdlo. Přece to nemůžeme mít všechno tak jednoduché, že?

Večer byla domluvena návštěva u mé skvělé příbuzné Bohunky v Němčicích nad Hanou. Byl nejvyšší čas vyrazit a o půl šesté navečer se i povedlo. Cíl jsme pomocí navigace hravě našli. Nejdřív jsme hodovali na zahradě, ale komáři hodovali také. Takže dovnitř a pokec skoro do jedenácti.

Večerní rozkládání a uléhání stále cvičíme, ale to se po pár nocích poddá.

25.června 2019 – Vedro, vedro

Natahovali jsme spánek, co to šlo, ale v sedm už začalo přitápět. Tak honem z postele, do sprchy atd.
GPS modul přichystal překvapení. Přestal fungovat a centrální Arduino se přestalo resetovat. Zajímavé. Souvislost se našla sama.
Jurovi ráno nešel zapálit vařič. Ono to chce otevřít i ventil u vařiče, pak to jde. Snídaně sestávala z čajíku a z přebytků z večera. Čaj udělal dobrý a medík na oslazení má z vlastních úlů.
Bohunka s námi ještě dopoledne pokecala, ale nechtěli jsme už dále zdržovat a před polednem nabrali směr Brno. Včera při řízení mi ohromně slzelo pravé oko, asi protisluníčkem. Dnes neslzelo nic, jen mi bylo vedro!! Není divu, ve stínu je 32stupňů. V Brně jsme zalezli do Tesca užívat si chládek, který nás stál rovný litr, neboť jsme již začali kupovat proviant pro Norsko.
Čas oběda. Čínská restaurace. Ohromný kopec nudlí s gyrosem, který se skoro nedal sníst. Dnes nevečeřím. Nyní siestujeme v Andulce, všechno otevřeno dokořán. Krásně profukuje a dokonce někdo popošoupl sluníčko tak, že malý stromek vedle nás začal dávat stín.
Poslední zápis byl z parkoviště u Tesca. Odtamtud jsme se hnuli do Perné u Pálavských vrchů do rodiny Věry a Jardy. Mají zajímavé číslo domu; rovných 300. A jinak jsou také zajímaví; jenom těch nových vtipů a frků. Jen kdybych si je pamatoval.
Dávkovač tekutého mýdla, co jsme ho včera nainstalovali,  stávkoval, němčinou psaný návod nepomohl. Našel jsem ještě návod ve španělštině,  italštině a polštině.  Poslední jazyk pomohl a zafungovalo i Jardovo tekuté mýdlo. Zítra se sprchuji jako člověk.


26.června 2019 – Vedro pokračuje

Už dlouho jsem si tak nepospal. Jura už dávno snídal, než jsem se k jídlu dokodrcal i já. Neva, ve Znojmě máme být až po 14.hodině. Nabrali jsme plyn. Rovných 20litrů. Už ho tam muselo být na dně. Cestou jsme si vymysleli, že koupíme zásoby vína do Norska. Těch sklípků, co jsme viděli.  Bohužel, všední den, lidi v práci a my máme Smolíka. Ne úplně;  na to jsme měli příliš velký tah na branku. Tři sklípky neodolaly naším chutím a nyní máme slušnou zásobičku.  Jura ochutnával a já mohl jen závidět.
Img_20190626_123255_2Img_20190626_125855Img_20190626_151327_2      Img_20190626_145942
    
Honem do Znojma objednat plachtu pro Jurův džíp, který za jeden rok vykotlal z neuvěřitelného vraku.  Na to následovaly návštěvy v rychlém sledu. U Magdy a Jirky v Křepicích na kafe. Večer u Evy a Romana v Pohořelicích.  A to ještě došli Monika s Milanem a Roman. Ohromná parta. Nechtělo se jít spát.
Přes den zablbla párkrát plošina.  Nechtěla se buď vysunout nebo zasunout. Přisuzujeme tu závadu vysoké teplotě a roztažnosti. Obojí by v Norsku nemělo nastat. Přece jen dnes bylo 35. A ještě teď o půlnoci radši píšu, protože vedrem stejně neusnu.


27.června 2019 – Testování končí

Na snídani jsme si zajeli k vozíčkáři Romanovi, který zde bydlí. A zase dlouhé povídání, že jsme se zvedli až před obědem. Návštěvu Lednice jsme kvůli vedru vzdali, stejně bychom se tam nezchladili. Cestou na sever zpět bylo letecké muzeum u Vyškova. Cestou po dálnici po něm vždy pokukuju a nyní byla příležitost se tam stavit. Letadla, to je moje hobby. Dojeli jsme až k bráně. Zavřeno. Ajaj. Při našem štěstí zrovna vyjížděl nějaký chlapík. Jura ho dokonce díky práci v muzeu v Suchdole znal. Muzejníků přeci jen není tolik, aby se osobně neznali. Takže nakonec jsme se do muzea prokutali a dostali i odbornou přednášku. Doporučuji ho navštívit, jsou zde zajímavé kousky techniky. Webová adresa je www.lhs-vyskov.cz.
Img_20190627_125105  Img_20190627_131041_2
 
Kolem třetí odpoledne jsme kopli do vrtule a nabrali směr Suchdol. Přijeli jsme pěkně hladoví; ráno jeden párek a v muzeu jedno kafe. Nic moc. Doma nás čekaly klobásky a víno. Konečně jsem si mohl dát i já. Ono dělat řidiče má svá omezení.
Spát jsme šli brzy, únava z cestování a vedro člověka umoří.


28.června 2019 – Hodnocení

Dnes už jsem se Fabkou svezl jen domů zpět do Prahy. O tom psát nechci.
Za těch pár dní jsme najezdili cca 500km, Andulka se chovala vzorně. Elektrikou jsme nijak nešetřili, plošina jezdila každou chvíli nahoru a diolů. Pár závad se vyskytlo, něco jsme opravili na místě a bez toho zbytku se dalo žít. Ověřili jsme si, že i na tak malém prostoru dva chromajzlíci mají šanci přežít.
Cestou jsme brali plyn i naftu. Všude byli ochotní lidi, že jsme ani nemuseli vystupovat a vše vyřídili rovnou z auta.
Vzniknul malý seznam toho, co ještě dokoupit a za 14 dní můžeme vyrazit do Norska. Termín jsme si stanovili na 15.července (plus minus autobus, že?)