16.července 2019 – Přípravy na cestu

Cestovní horečka vrcholí, kolem mě se kupí věci a zítra kolem poledne přijede Jura s bydlíkem. Chceme honem dobalit moje věci a potraviny, co tu mám, a ještě odpoledne vyrazit. Každá hodina dobrá. Podle předpovědi Windy se má od víkendu ve Švédsku a Norsku pěkně oteplovat. Kolem poledne přes 20 stupňů. To by bylo hezké. A o víkendu bychom už tam někde mohli být. Co se týče toho, jak se dostat do Švédska, zvolili jsme cestu přes Dánsko a přes mosty, které jsou obdivuhodné svojí velikostí, tak si to nechceme nechat ujít.

Škrtám ze seznamu náhradní klíč k Andulce, termoprádlo, co jsem dnes vyzvednul, papírové mapy, které přišly minulý týden, a dalších sto položek. A jdu vytisknout checklisty, neboť jsme chlapi zapomětliví a všechny důležité úkony potřebujeme mít sepsané a na očích. V okamžiku, kdy už jsme zasedlí v sedačkách, nechce se nám znovu lézt na káru a jít zavřít zapomenuté okno či nezajištěnou chladničku.

17. července 2019 – Andulka má chuť na pořádnou cestu

Zdravím vás z prvního dne cesty. Píšu zatím vše na tabletu, tak se předem omlouvám za stručnost.  Pohodlí při psaní se bude zvyšovat, neboť máme sebou i notebook a externí klávesnici. A bude i více času.  Dnes holt vyťukávám po písmenkách.

Jura ráno kopnul do vrtule a v poledne přijel do Prahy. Přibalili jsme moje věci, vyházeli vše nepotřebné, zapnuli a naplnili chladničku. Do seznamu pomocníků se zařadila má exmanželka Alena, která zrovna měla volno. Statečně nosila věci, rychle jsme měli umístěné krámy do skříněk. Donesla z krámu pytel Bierelů a chybějící bezpečnostní vesty. Doma jsem měl na oběd připravené kuřecí maso s rýží. Zkrátka v půl třetí jsme vyjeli. Krásný výkon.

Img_20190717_142655_2

Směr Ústí nad Labem. Měl jsem tam díky aplikaci Pumpdroid vytipovanou pumpu. Pumpařka byla moc hodná, načerpala plnou, poptala se na cíl cesty a jen uznale pokývala hlavou. Veslo se tam skoro 50 litrů. Mohli jsme ale stydět; Němka před námi do kanystrů a golfa načerpala přes 80. V Chlumci jsme koupili dva bochníky chleba, opět rovnou z auta za pomoci okolojdoucího chlapíka. Voněly celou cestu. Kdo ví, na jaký chleba v cizině natrefime. Je to ten Chlumec, o kterém se říká: Dopadli jak sedláci u Chlumce.  Konečně víme,  kde to je.

Jelo se pohodově; Drážďany,  pak skrz Berlín (ten byl trochu úmorný svojí rozlehlostí, ale projížděli jsme už dost pozdě, takže klidný provoz). Za ním jsme zastavili, Jura skočil do kuchyňky a ulovil dva krajíce s lososovou pomazánkou,  zapíjeli jsme bierelem. Směr Hamburg; cca 80 km za Berlínem jsme zastavili na pumpě a zabrali stání pro chromajzly. Stání se jmenuje Walsleben Ost. Chvíli před přistáním lehounce sprchlo, tak akorát na umytí čelního skla. Prima.

Bylo půl desátý,  Slunce zapadalo a já v šeru nerad řídím. Akorát. Za půl hodiny ležíme na bidle.  Taky hezký výkon, když si představíte, jak se dva chromajzlové motají na malém prostoru a rozkládají postel. Inu, trénink z Moravy se vyplatil.

Ujeli jsme skoro 500 km a odhadujeme, kam dojedeme zítra.  Můj odhad bylo Švédsko, ale radši slevím. Mosty z Dánska do Švédska chceme vidět za plného světla. Tomu podřídíme cestovní tempo.

Screenshot_20190818-030114

18. července 2019 – Uháníme na sever

Img_20190718_083250  

Vstávali jsme kolem sedmé. Vyspal jsem se až k ránu, ne a ne usnout. Buď za námi blafal autobus nebo zase někde hučel kompresor. Po snídani v půl deváté jsme vyrazili dál na sever směr Hamburk a Flensburg.  Navigace nás v jednu chvíli shodila z dálnice,  což se hodilo pro nákup v Penny. Chybělo nám nealkoholické pivo, cibule, česnek, pitná  voda. Pumpa, kde jsme chtěli vzít naftu, byla jen automatická na kartu, na terminál se nedalo dosáhnout. Nevadí, nafty máme dost.

O půl třetí jsme vstoupili do Dánska. Celnice byla zajímavá; museli jsme projet skenerem, asi kvůli migrantům. V první chvíli jsme se lekli, že je to váha, to bychom asi měli problém. Kolding, první most.

Dsc_4499

Odense, druhý most.

Dsc_4524

Kodaň,  třetí most do Malmö.

Dsc_4547

Mosty se dají platit kartou. Ve výpisu z účtu přibyly platby 840 a 1500 za oba nové mosty a 2500 za 66 litrů nafty. Tato pumpa byla taky automatická na kartu, ale naštěstí s obsluhou poblíž.  Když už nic jiného,  tak aspoň cvičím angličtinu. Švédská celnice byla důkladnější,  zpovídala nás, kolik nás je, kam jedeme a za jakým účelem.  Ale nevšimla si, že jsme vozíčkáři.  Měl bych být v angličtině bystřejší a říkat to hned. Jinak by asi výslech byl shovívavější. Je vidět,  že si migranty hlídají.

Bylo sedm hodin večer, čas naplánovat už nějaké spaní. Odjíždíme na Göteborg, až třetí odpočívadlo se stromy se nám zalíbilo. K večeři padla jedna hotovka s lasagnemi a dvě čínské polévky. Zapíjíme vínem z Moravy,  abychom zmenšili zásoby alkoholu, než vjedeme do Norska, kde jsou stanoveny limity. Zalehli jsme po desáté.  Byl jsem tak unavený,  že jsem okamžitě usnul. Ráno ve čtyři nám nějací dva chlapi sahali na kliku nebo okno. Než jsem našel brýle, byli pryč.  Snad policajti.

Zítra už chceme zvolnit tempo, dát polední přestávku s vařeným jídlem a začít se více kochat.

Screenshot_20190818-030625

19. července 2019 – Toulky po Švédsku

 Km10947

Ráno si přidáváme čtvrt hodiny spánku, ale v půl osmé už vstáváme. Ranní tempo začíná být pěkně naučené. Než spáchám ranní hygienu, Jura už vaří čaj a krájí chleby. V půl desáté zvedáme kotvy, směr Göteborg. Jízda přes něj je dost dramatická, polední provoz a pořád někdo najíždí zleva zprava. Oddechl jsem si až za městem.  Směr Karlstad. Tady už dálnice přechází do slušné obousměrné silnice. Radary na každém kroku, rychlost skoro pořád 80, občas 90. Andulce trochu zlobí tempomat a nechce držet. Jednou jsem radši zastavil a vypnul motor. Pak už naskočil a držel. Bez něj by ježdění bylo dost kruté a braly by mě křeče do ruky od držení plynu.

Ráz krajiny se mění z roviny do kopečků. Na dlouhodobé spotřebě to zatím není vidět, drží se na krásných 8.4l/100km. V jednu odpoledne dáváme pauzu.  Jura uvařil jednu z hotovek, do kterých se přidává jen horká voda, takže příprava je cobydup. Mezitím si nastavuji router a když Jura hodil bidlo, dostávám notebook, tablet a mobil do jediné lokální sítě s názvem CamperNest.  Opět zafungovala příprava z minula, kdy jsem ležel v nemocnici a hrál si s technikou v posteli. To už je, panečku, jiná práce. Z tabletu vytáhnout text, z mobilu fotky, spojit na notebooku a publikovat na web.

Ve tři už zase řídím a hrneme to na sever. Cestou trochu poprchává, tak na umytí oken. Přírody přibývá, jsme čím dál nadšenější.  Okolí nás neskutečně nabijí. Ve chvíli, kdy je krajina podobná Šumavě, už záříme štěstím. Večer vykukuje sluníčko, zrovna včas, abychom měli skvělou náladu. V osm odbočujeme na polní cestu, chvíli hledáme rovinu. Stojíme u lehce zarostlého jezírka. Paráda. Neskutečný klid, dnes se vyspíme.

Img_20190719_203428  

Jura opět vaří, jde mu to. Asi mu funkce šéfkuchaře zůstane. Ono motat se v kuchyňce dva na vozíku taky nejde. Z našich zásob spáchal vynikající rizoto. Rýži máme i na zítřek.

 Img_20190719_204619

Komáři nás donutili zavřít dveře, ale v oknech máme rolety, takže o čerstvý vzduch nepřijdeme. Voláme rodinám a známým. Doma vše v pořádku. Také domlouváme zítřejší návštěvu rybí party kus od Trondheimu. Ryby prý neberou. Musíme vyslat velké přání, aby do zítřka něco chytli.  Nedovedu si nějak představit, že bych zde na severu neochutnal nějakou tu rybu. Dnešní řeči o rybách a jejich úpravě mě pěkně nažhavily. Večer Jura dostává školení ve stahování fotek z foťáku do notebooku a v jejich třídění. Dopíjíme včerejší vínko, v půl jedenácté skáčeme na bidla. Usínám dost rychle.

Screenshot_20190818-030707

20. července 2019 – Návštěva u přátel

Img_20190720_084547  

Probouzím se kolem čtvrté. Svítá. Pozoruji komáry za roletkou okna. Mám je pár centimetrů od hlavy. Naštěstí nemají šanci. Kouknul jsem na dnešní štreku. No nazdar; bude to dlouhé, neboť potřebujeme dorazit ke kamarádům do Kabban Wahl, což je 120 km na severozápad od Trondheimu a protože nechceme kvůli složitosti použít trajekt, musíme po souši od severu. Znovu usínám.

Vstáváme po sedmé, hygiena, snídaně. Klasicky čaj, chleba s lososovou pomazánkou. Jura se těmto „pochutinám“ vyhýbá, on domácí sádlo s cibulí. Vyrážíme v devět, směr Östersund, pak se stáčíme na západ na Steinkjer; to už je v Norsku. Ještě ve Švédsku bereme naftu; 77 l. U pumpy je trochu mela, protože se najíždí ke stojanům z obou směrů a řidiči se nedokáží dohodnout, kdo má zrovna jet. Do toho se motám já na káře. Kvůli přivolání obsluhy a placení kartou. Jura na chvíli přeskočil na řidiče. I tento manévr již začínáme mít nacvičený. První kartu, Visacard, terminál odmítá, naštěstí druhou, MasterCard od Raifansenky, již bere. Celý rozhovor probíhá v angličtině, nervozita trochu opadá. Cena vychází zhruba 39Kč na litr, zvykáme si na jiné hladiny. Jak říká Jura: Chceš-li chovat opici, musíš mít na banány. Vždycky si na to vzpomenu a od té doby jsem v klidu.

Když už stojíme, Jura ohřívá včerejší rýži, přihazuje fazolovou konzervu a cibuli a obědváme. Jura vytahuje z podlahy plechovky piva a s jednou někde škrtnul a udělala se dírka.  Krásný pivní gejzírek, naštěstí byl na plošině a pivo namířil ven. Něco zbylo i na nás.

Do Norska vjíždíme ve tři po obědě a z krajiny, už tak nádherné, začínáme uchcávat. Nejdříve náhorní planina s klečí. Pak sjíždíme dolů podél horské říčky a scenérie střídá druhou. Jura fotí ostopéro, ale musíme uhánět, abychom byli do večera u přátel. Navigace tvrdí, že v devět večer tam budeme. Sekla se jen o půl hodiny, ale to kvůli chvilkám na zastavení na pití a trochu vzpruhy. Krizi jsem měl hned po obědě, ale žvýkačka pomohla. Naštěstí od zítřka už nikam spěchat nemusíme. Od Steinkjeru jedu bez tempomatu, podél fjordu se nedá použít, z kopce do kopce, rychlost se pořád střídá. Je to ale zábava, takže tlak do dlaně od ručního plynu tolik nevnímám. Andulka, i když je to automat, celkem slušně drží z kopce rychlost a nemá tendenci se rozbíhat. Jen ji včas zabrzdit. 3 a půl tuny její váhy je na brzdách znát. Radši brzdím krátce a tvrdě, abych nepřehřál brzdy a stihly se chladit.

S přáteli se díky mobilu a volnému volání v rámci EU (i když Norsko v EU není) snadno setkáváme. Museli si pro nás přijet autem, jinak bychom to těžko hledali. Chata na pobřeží, doslova u moře.

Img_20190721_075045  

Fouká a hodně. Teplota 23. Velmi slušné. Z auta vylézám celý rozklepaný, Jura mi podává štamprli hruškovice z placatky, abych se probral. Vítáme se s přáteli. Bouchlo šampáňo.  Oslava jejich dnešního lovu. Takže se rybky dočkáme, ale dohadujeme ji až na snídani. Nyní dostáváme kachnu, zelí, knedlík. Jura se doráží špenátem s bramborem a vajíčky natvrdo. 4 ohromně milí chlapíci. Jsem po Romanovi benjamínek. Lovili dnes dost daleko na moři, vlny. Přišli hodně rozkolíbaní, uzemňují se vínem. Odporoučím se brzy spát, utahaný jak kotě. Přes dvanáct hodin za volantem a asi 800 km. Ještě o půlnoci se dá číst venku, už jsme dost vysoko na severu.

Screenshot_20190818-030806

21. července 2019 – Odjezd od přátel

 Img_20190721_111103

Probouzím se kolem čtvrté, venku je už dávno světlo, naštěstí jsem u postele zatáhl napůl žaluzie, tak mě světlo nevzbudilo dřív. Opět fouká, až to cvičí s Andulkou. Jura vedle mě pochrupuje, já píšu článek. Vypadá to, že to bude moje ranní práce. Jen si nezapomenout tablet mít po ruce. Dokud oba ležíme na rozložené posteli, nedá se nikam hnout kromě trochu místa vepředu.

Vstáváme kolem osmé. Kluci už se také rozkoukávají a Jiří nám osmahnul slíbenou rybu;  byl to mník. Vynikající,  skoro bez kostí.  Kecáme,  kecáme, ono hnedle deset hodin. Na ryby vyjet nemůžou, fouká moc vítr. Nepospíchají, za to my už ano. Zajíždím po polňačce k filetárně a nabíráme vodu, přece jen záchod bere vody dost. Nádrž hlásí kolem poloviny.

Img_20190721_103614  

Výjezd je malé drama. Přes hrby, že jsem málem urazil vypouštěcí trubku. Prý jsem se o ní opřel. OK. Pak jsem začal klouzat na mokré trávě. Ona Andulka je vážně těžká. Hlavně s citem, nepanikařit a zpět na pevnou zem. Malé varování, že máme jezdit po tvrdém podkladu. S plynem jsme na tom dobře. Stále plno. Zatím spotřebováváme jen vařením, to je jak prd a chladnička je taky úsporná. Myjeme se studenou vodou, neohříváme, takže taky úspora.

Odjíždíme kolem jedenácté, my jim přejeme hodně ryb, oni nám šťastný návrat. Směr Bodo. Je tam letiště,  které bych rád viděl a které znám jen z dokumentu o létání po Norsku. Bereme naftu, hnedle 50 litrů. Necháme si natankovat rovnou z auta. Nezdržujeme se.  Při placení to bere až druhou kartu. Večer zvedám limity na obou kartách, snad tím problém vyřeším.

Do dvou hodin prší, i to patří k cestování. Nám to neva. Je stále teplo, na tričko. Stoupáme po E6 na sever, kocháme se výhledy a kolem šesté nacházíme pěkný, rovný flek. Mohl jsem podle něj zkalibrovat na tabletu v navigaci náš náklon, takže ode dneška snad budeme vědět, v jaké poloze se nacházíme. Je dost nepříjemné bruslit na vozíku po bydlíku a stále se muset zabržďovat. Ouha. Po vysunutí plošiny jsme zjistili, že je to z ní pěkný skok na zem. Jura proto instaluje záchranné lano, kterým se na plošinu na vozíku dokáže vtáhnout zpět. Ani to radši nezkouším. Nejsem tak zdatný.

Chyběla nám v kuchyni špachtle na míchání potravin při vaření. Jura jednu ulovil sekerou a nožem a vyhladil šmirglem. Jak koupená. Inu truhlář se v něm nezapře.

Img_20190722_202859

Příležitostí k divokému kempování zde tolik není oproti Švédsku.  Přejme si, abychom měli stále kliku. Bydlíků zde jezdí hodně a místa je málo. Jura uklízí a třídí věci, kam budou patřit. Zas trochu více místa v bydlíku. Já připravuji router na montáž; zatím visí na kabelu. Ulomila se packa na jeho držáku, lepíme. Takže montáž až zítra. Snad bude držet. K večeři zbytek ryb od snídaně s rýží. A víno z Moravy. Nepřeháníme to, jen sklenku na chuť. Zazlobila UV lampa na hubení hmyzu, nechce svítit. Koukám na baterky. Nic. Dávám je zpět. Lampa svítí. Asi chtěla jen trochu pozornosti. V půl jedenácté to lomíme.

Screenshot_20190818-030850  

22.července – Překročení polárního kruhu

Img_20190722_084854

Ranní budíček nám v šest obstaral ztřeštěný krkavec, který létal a krákal kolem Andulky. V jednu chvíli si sedl rovnou k oknu. Asi je to jeho teritorium. Nenecháme se vyrušovat, spíme do sedmi a před devátou vyjíždíme. Už jsme naše ranní rituálky včetně snídaně stlačili pod dvě hodiny.

Tablet si postavil hlavu a nechce navigovat ani přes druhou navigaci. Používáme Navigator a Sygic. Obě mají offlinové mapy, takže nevyžadují internet. Bohužel, problém je asi v GPS hardwaru samotného tabletu, protože nevidí družice. Plán B znamená použít mobil, kde mám navigace nainstalované taky. Plán C by znamenal jet klasicky podle papírové mapy. Telefon funguje. OK. Nastavuji letiště Bodo a pokračujeme. Do cíle přijíždíme po třetí, najdeme vhodné spoterské místo a hned kontroluji v aplikaci FlightRadar24 přílety a odlety letadel. Ano, dvě přiletí do hodiny. Pohodlný čas na uvaření oběda. Jura na pánvi smaží ryby, vynáším odpadky. S odpadkovými koši zde moc nehýří, je problém je najít. Letadla přilétají, ale z druhé strany, tak je jen slyšíme. No nic. I tak je milé potkat letiště,  které znám jen ze simulátoru a z televizního dokumentu.

Nastavuji směr Lofoty, odjíždíme. Norové budují silniční síť jak o život. Leckde nestihli ještě namalovat pruhy a už se zde jezdí. Perfektní úseky se střídají se starými. Na nových je povolená rychlost 80, výjimečně 90. Na starých se nedá víc jak 70, i tak je to někdy o strach. O půl sedmé zavelíme k hledání noclehu. Zde, u fjordů velký problém. Silnička se vine po břehu, každé volné místo využito. Odbočuji z hlavní a po pár kilometrech nacházíme klidný kout. Za celý večer tu prošli akorát dva choďáci.

Jura utěsnil škvíry kolem chladničky Miralonem. Docela to přes ně táhlo a víme, že na severu bude víc zima. Pořád je co vylepšovat. Vypijeme skleničku šumivého; na oslavu překročení polárního kruhu v jednu po poledni. Velice tam pršelo, nechtělo se nám do deště. Ostatně z auta je to vidět stejně jako z káry.

 Screenshot_20190818-030932

23.července 2019 – Lofoty

Img_20190723_094126  

Probíráme se v sedm, ale nechce se nám vstávat. Přidáváme hodinku, celí růžoví. Jura k snídani osmahl zamražené ryby od přátel. Zbydou ještě na večeři.

Před desátou razíme, dnes nás čekají Lofoty. Shodli jsme se na jízdu trajektem namísto dlouhého objezdu, abychom měli zkušenost i s tímto typem dopravy. Ve Skutviku k němu přijíždíme v jednu, ale dozvídáme se, že by na nás mohla přijít řada až třeba v osm večer. Obracíme Andulku k dalšímu trajektu do Lodingenu, který nás za 1000 Kč převeze. Myslím, že nás převezli i s cenou, neboť na účtence byla cena za šestimetrové auto. Andulce do 6 metrů pár centimetrů chybí, což budu příště avizovat. Hlásili jsme dopředu, že jsme vozíčkáři, proto nás postavili rovnou k výtahu, ale nepochopili, že když nemáme boční prostor 2 metry pro plošinu, tak nedokážeme vystoupit. Výtah si můžeme akorát prohlížet z auta. Plavba trvala asi hodinu, nebyly žádné vlny. Ani jsme vyplutí nezpozorovali, jen vedle nás v osobáku pořád houkal moc citlivý alarm.

 Img_20190723_145644

Fajn, jsme na Lofotech, dohadujeme další postup, jak je projet. Hned v přístavu bereme naftu. Celých 75 litrů se do žíznivé Andulky vešlo. Natankovali nám dva příjemní mladíci. Vypadlo z nich, že jeden je Litevec, druhý z Lotyšska. Přepínám se tedy do ruštiny. Hlava mi trochu vaří.

Lofoty na nás působí velice monumentálně. Strmé kopce, členité pobřeží. Dojíždíme k městečku Stokmarknes, je zde nádherný prohnutý most a letiště, které opět znám z videa. Kousek před ním odbočujeme na vedlejší, protože na hlavní se s místem na spaní nechytáme. Opět nad námi někdo držel ochranou ruku a seslal nám super místo. Rovné, bez komárů, nikde nikdo.

Dsc_9175  

Jura vyrazil fotit, já dávám dohromady články na web. Nedaří se mi vyndat fotky z mobilu, tak publikuji jen text článků; fotky budou třeba zítra. Večer si hrajeme s fotkami, které Jura ulovil přes den.

Začíná se vyčasovat. Proti včerejšímu propršenému dni dnes občas vysvitne Slunce a teplota atakuje 25. Podle Windy v příštích dnech můžeme čekat ještě vyšší. Člověk by neřekl, že tu může být tak krásně teplo. Budeme to potřebovat, neboť naším cílem je i Nordkapp, či něco vedle.

Také se nám prodlužuje den. S přibývající zeměpisnou šířkou máme nyní tmu nebo spíše pološero asi jen dvě hodiny. Být tady před měsícem o slunovratu, tak Slunce vůbec nezapadne.

Screenshot_20190818-031035

24. července 2019 – Pršíme

 Img_20190724_100124

Asi jsem včera přechválil. Celý den prší, a když neprší, tak poprchává, a když nepoprchává, tak prší. A tak stále dokola.

 Dsc_9211

Před jízdou konečně instalujeme černou skříňku,  kterou máme hozenou v šuplíku. Zdá se, že jede. Výsledky uvidíme večer. Mezitím se mi trochu nabil totálně vytlučený mobil a můžeme nahodit navigaci.

Dopoledne objevujeme krásy Lofot, jezdíme po okrskách podél moře, ale po poledni sázíme na to, že je čas změnit lokál. Směr Narvik. Cestou chroupeme mrkev. Vypadá to, že jíst pořádné jídlo budeme až zakempíme.

Dsc_9204  

Všimli jsme si několika věcí. Jednak, co každý druhý třetí dům má stožár s norskou vlajkou. Tady jsou na ni hrdí. Jura říká, že u nás je vyvěšování vlajky řízeno zákonem a jinak než ve svátky se naše vlajka vyvěšovat nesmí. Přijde mi to škoda, když vidím jak to vypadá zde. Druhá skutečnost je ta, že už od Německa od silnic zmizely reklamy. Maximálně info o kafi či občerstvení na cestě. Je příjemné neunavovat pozornost zbytečnými cedulemi. Připadá mi, že v Česku jsme pokusní králíci, co vydržíme.

Přes den opět projíždíme několika tunely. Ty s horším osvětlením na mne působí trochu klaustrofobicky. Připadá mi, že se nevejdu s protijedoucími vozidly. Je to boj s psychikou. V jednom tunelu na nás mávají. Je to odtahovka. V protisměru klekl osobák. To musí být mazec. Ale Norové vše řeší s klidem. Například když se courám, v klidu počkají na předjetí a netroubí. Pokud si jich všimnu, uhnu či zastavím a pustím je. Jsou to vítané přestávky na napití a oraz.

Dsc_9220  

Narvik pro mlhu není vidět. Odbočujeme z hlavního tahu, obracíme čistě na sever a po silnici 84 míříme na Tromso. Menší provoz, cesta je skoro jen naše. Zde snad bude slušnější šance na nocleh. Opět nás štěstěna neopustila. Trochu rozšířená polní cesta. Bohužel na plošinu je to málo. Courat venku nebudeme. Stejně je zima. Celých 15 stupňů. Ale přestalo pršet. Sláva. Jsme mírně z kopce, budeme na kárách lehce bruslit.

Jura se vrhá na vaření. Budou špagety s vepřovým masem z konzervy. Přidává cibuli. Po celodenním skoropůstu je to mana. V kuchyňce je málo místa, mohu jen radit. Po jídle vytahujeme techniku. Fotky, web, černou skříňku. Záběry jsou z ní zrychlené. Musím ji nastavit jinak. Ach jo. Bez manuálu to asi nepůjde. Naštěstí už doma jsem všechny návody soustředil do Bydlíkového manuálu, který obsahuje seznam s odkazy na všemožné příručky okolo Andulky. Tak to tam musím najít.

Screenshot_20190818-031128

25. července 2019 – Tromsö

 Img_20190725_090615

Probouzíme se do pěkného dne. Polojasno, teplota tak na tričko. Ranní cirkus je stále stejný, nemá cenu ho dokola popisovat. Zplesnivěl nám chleba, věnovali jsme ho zvířátkům. Akorát jsme ještě žádné neviděli. Vlastně viděli; živého srnečka v příkopě v Dánsku a namalovaného losa na dopravních značkách. Domácí ovce, koně a krávy nepočítáme.

Za cíl máme dnes Tromsö a to z několika důvodů. Nedaleko od něj byla na konci 2. světové války potopena po několikaleté honičce německá bitevní loď Tirpitz a v Tromsu je tomu věnováno jedno muzeum. A také je zde významné letiště. Takže cíl bychom měli, teď se k němu dostat. Cestou přepadneme obchod Rema1000; něco jako náš Lidl.  Na ceny moc nekoukáme, to by nám nebylo moc do zpěvu a kazilo náladu a kupujeme chleba, vodu, mrkev, náhradní baterie do UV lampy na hmyz. Při jízdě se zezadu ozývá rána. Co to je? No jo. Z nezajištěné chladničky vylétla mrkev. Od toho máme checklist, než nastartujeme, že? A pověšený v kuchyňce, že?

Blížíme se podle navigace k muzeu. Kde je? Aha. Támhle vidím v zarostlé trávě protiletecké 105 mm dělo a světlomet. Na druhé straně cesty je expozice velitelského bunkru, kam vedou schody. Tím máme prohlídku hotovou, za 5 minut z auta. Řeknu vám, že v Suchdole nad Odrou mají letecké muzeum lepší. Půjdeme si spravit chuť na letiště. Cestou přes centrum jedeme po parádním mostě.

Dsc_9243  

Spoterské místo na konci letiště je taky prima. Než Jura uvaří polévku, startují dvě Dash 7 od místní společnosti Wideroe a dva bulíci od SAS (letecká hantýrka pro Boeing 737). Jsou skoro 4 hodiny odpoledne, čas vypadnout z města, popojet do přírody a zašít se na pěkné místo. Napojujeme se zpět na E6, hlavní tah. Krásou norské krajiny jsme doslova přesyceni. Tak už místo toho říkáme: „Jé, podívej na ten hnusnej kopec, na tu ošklivou řeku s vodopádem, na ten kýčovitej ostrůvek v jezeře s děsně průzračnou břečkou“. Jura říká, že už snad zavře oči. Já nemůžu, řídím.

Dsc_9266

Jura zahlédl chlapíka, co myl hadicí bydlíka. Že by šance na doplnění vody? Neváhám a otáčím Andulku zpět. Přeci jen, z našich zdrojů nám voda dochází nejrychleji. Chlapík je super. Rychle mu dochází, jací exoti k němu přijeli a vodu nám sám načerpá. Nakonec přivolá i dceru a je z toho rozhovor, odkud jsme, kam jedeme, kde byli s bydlíkem oni. Za služby a za ochotu dostává domácí med od včelaře Jury. Dobrý skutek byl vykonán a odměněn.

Dsc_4809_2  

Jen jsem dořekl, že začneme hledat místo na přespání, objevuje se polní cesta a kouzelný kout v lese. Chvíli laborujeme s rovinou a umístěním auta, aby šla vytáhnout plošina.

 Dsc_9398a

Jura vyráží na lov se sekyrou a foťákem, já vařím. Tentokrát těstoviny s kuřecím masem. K tomu ledový salát. Na zapití pivo a po jídle hruškovici na trávení. Hned ji cítím, jak v hlavě, tak jako vyhřívání. I Jura hlásí teplé nohy. Máme internet, tak hurá na fotky, článek na web, kouknout na černou skříňku. Záběry z ní už jsou normální, jen chybí ranní záznam, protože karta vše nepobrala a už se přemazal. Musím zítra ubrat trochu kvality; bude tam pak nahraný celý den. Je 10 večer, čas jít na kutě. Podle situace venku se řídit nedá, tam je světlo celou noc. Zatahuji žaluzie pro pocit tmy.

Screenshot_20190818-031214

26. července 2019 – Sobi

Img_20190726_094613_2  

Vstáváme sice brzy, ale odjíždíme až v poledne. Dopoledne jsme věnovali očistě Andulky, focení přírody. Je pěkný den, 22 stupňů, občas mráček. Takových co nejvíc.

Img_20190726_073213  

Cíl nastavuji na Mehamn, což je nejsevernější bod naší cesty. Nordkapp, cíl všech sběratelů, jsme zavrhli, podle množství bydlíků zde na cestách tam bude hlava na hlavě a nám se davové šílenství nelíbí. Volíme proto o chloupek jižnější výspu. Dnes nehrozí, že bychom tam dojeli, to spíš jen aby bylo vidět na navigaci kolik zbývá. V půl třetí dáváme oraz. Rychlá polévka. Také bereme naftu, Andulka dostala do bříška 80 litrů. Pomohl nám kolemjdoucí. Nejdřív říkal, že operace tankování a placení kartou je very simple, než jsem mu vysvětlil, že nemůžeme chodit.

Dsc_4803  

Pokračujeme do Alty. Je zde další letiště, v tuto chvíli bez provozu, proto se nezdržujeme spoterstvím a jedeme dál, do půl sedmé. Bylo toho dnes dost. Parkujeme na krásně rovném place vedle silnice. Dnes žádný les, ale je tu zase popelnice a dostupná. Doma si ani neovědomujeme, kolik odpadu produkujeme. K večeři Jura smíchává dvě polévky, přidává špek. Správný čočkohoubový mišmaš s norským chlebem.

 Img_20190726_150318

Splnilo se nám přání; vidět živé soby, hned celé stádečko a to doslova na dosah ruky. Pobíhali a pásli se na kraji silnice. A my proč na nás kamión chvíli předtím blikal. Máme je zvěčněné i na kameře černé skříňky.

Dsc_4840  

Statistika webu ukazuje zvýšenou návštěvnost našich stránek.  Mám z toho radost, že nepíšu články do větru.

Screenshot_20190818-031247

27. července 2019 – Safari

Img_20190727_104931

K snídani dorážíme domácí paštiku. Kromě toho doplňujeme pomazánku ze sardinek, cibule a sýra. Ranní klasiku narušuji vylepšováním Andulky. Nápisy s naším webem vozíme v obálce víc jak rok, je čas je vylepit. Ještě chybí nalepit dva, ale neustále zdvižené ruce při lepení bolí. Zde je výsledek.

Img_20190727_103744Img_20190727_103532
 

V 11 odjíždíme. Projíždíme Laponskem, ráz krajiny se mění z ostrých kopců do oblých. Mizí vysoké stromy, vše se krčí u země. Konečně přišel ke slovu teleobjektiv. Jura má sebou 6 objektivů a 2 foťáky, takže plné ruce práce.

Dsc_4979  

Norové přestali schovávat soby a posílají nám jednoho za druhým, někdy celá stádečka. Za chvíli říkáme: „Sobi, sobi“. Když projíždíme mezi nimi, cítíme se jak na safari v Africe mezi zvěří. Ještě by mohli vypustit nějakého losa.

Dsc_9618  

Směřujeme na Mehamn, ale cesty jsou dost mizerné a dá se jet tak šedesátkou, takže dnes tam nedojedeme. Andulka i tak dost trpí a automatická převodovka sotva stíhá. V městečku Lakselv zastavujeme u letiště, dáváme polévku. Citelně se ochladilo, 13 stupňů. Koukám na Windy, vítr rovnou ze severu. V půl sedmé za vesnicí Lebesby odbočuji ze silnice 888 na polní. Hned na první pokus pěkné rovné místo. Ale větrné. Trochu to s námi pohupuje. Komáři dnes nemají šanci. Ani neotvíráme okna, jaká je venku kosa. 11 stupňů. Zahříváme se hustou polévkou a víčkovkou, kterou Jura vyrábí z medu. Stahujeme všechny fotky a videa na disk. Je toho hodně a čtečka jen jedna. Jedna karta je poškozená. Budeme zachraňovat data, ale je jasné, že část fotek je v čudu.

Spát jdeme v 11. Rezervní deka, nejtěžší triko. Noc bude zajímavá.

Probouzím se. Je zima. Sáhnu na nohy.  Studené. Deku přes hlavu a sbalený do klubíčka. Myslím na teplo. Pomáhá to. Venku se ozývá meluzína. Docela to uspává.

Screenshot_20190818-031325

28. července 2019 – Severní vítr je krutý

 Km14776

Jako každé ráno píšu na tabletu článek za minulý den. Je orosený zimou. Beru si ho pod peřinu, aby se také zahřál.

Už jsme pár dní na cestě. Začínáme být pěkně zarostlí. Šetříme vodu na důležitější věci než je nějaké holení. Připomíná mi to film Ponorka, kde taky šetří vodou a kapitán říká kameramanovi, aby počkal s točením, že pak ti mladí kluci budou konečně vypadat jako správní námořníci. My vypadáme jak zarostlí cestovatelé.

F1  

Co dát k snídani? Vybírám plátkový sýr s chlebem, Jura se sádlem. Dnes jsme rychlí, vyrážíme už v devět. Ranní zima nás rozpohybovala. Je 8 stupňů. Těšíme se na teplo od motoru. Zataženo, ale neprší. Často stavíme na focení, od toho jsme tu. Někdy se i vracíme pro lepší záběr. Andulka protestuje, chce jet a ne pořád zastavovat. Volíme kompromis, Jura občas cvakne fotku rovnou za jízdy, zvláště ty v kopci.

 F2

Směřujeme na Mehamn, je zde letiště pro mě. Podle mapy nacházíme nejsevernější bod naší cesty. Je to Gamvik. Projíždíme ho, hrají si tu divoce dva psi. Tak divoce, že mi jeden vrazil do auta. Lekl jsem se, že jsem ho přejel. Pes si snad ničeho ani nevšimnul. Za to my ano. Při jízdě k blízkému majáku najednou rachot. Něco drhne o zem. Defekt? Utrhla se nádrž? Jura skáče na káru a jde ven. Urvaný držák s SPZ visí na zem. Málem jsme ji ztratili. Naštěstí jsem jel pomalinku. Akuvrtačka a vrut navíc vše vyřeší.

F3  

U majáku potkáváme mladý pár z Brna, jedou podobnou trasu jako my, ale proti směru hodinových ručiček. Vyptávám se jich na trajekt z Helsinek do Talinu. Dvě a půl hodiny plavby. To se dá vydržet. A převoz se nemusí zamlouvat předem.

F4  

Točíme video z nejsevernějšího bodu. Na třetí pokus už máme uspokojivý výsledek. Klapka, jedem. Stop. Jak filmový štáb. Ještě s tím doma bude práce při stříhání.

Obracíme na jih, jako zítřejší cíl nastavuji Vadso.  Chvíli po šesté nacházíme klidnější kout v závětří. Za celý den jsme vyfoukaní až dost. Ten vítr nám sfoukl i plamínek k chlazení ledničky. Ještě, že si toho Jura všimnul. Po výměně baterky v zapalování lednička zas naskakuje. S plynem jsme na tom stále dobře a měřák hlásí stále plnou nádrž. Nevíme totiž, kde nabrat plyn zde na severu, tak radši netopíme, abychom ušetřili.

Přišli jsme na nový způsob hledání roviny. Jura po příjezdu na místo skočí na káru, zajede do kuchyňky a já cukám s autem tak dlouho, dokud Jura na vozíku nenahlásí spokojenost s náklonem. A další nový vynález; vyhazování odpadků. Když objevíme z auta vhodnou popelnici, zajedu k ní Andulkou tak blízko, že do ní dosáhnu z okna. Jen mít po ruce ty odpadky a pamatovat na to.

F5

Jsme odříznuti od civilizace tak, že nemáme ani mobilní signál. Publikování na web musí počkat. O to víc si hrajeme s fotkami. K večeři máme špagety s kečupem a strouhaným sýrem Grana Padano. Je taková zima, že obligátní víčkovka nezahřívá. Za celý den teplota nepřelezla 10 stupňů. Přidávám na spaní svetr, Jura kulicha na hlavu.

Screenshot_20190818-031412

29. července 2019 – Až na východ

 Img_20190729_124950

Vstáváme až v devět. Jura pro studené nohy nemohl usnout, proto si přispal k ránu. Děláme si legraci, že místo snídaně budeme rovnou obědvat. Jura odchází ven na lov se sekerou a foťákem. Uklízím. Začínám mít obavy kde je. Kontroluji naše vysílačky. Asi ho bez ní nebudu pouštět ven. Ze snídaně se skutečně stal oběd. Smažená vajíčka,  uzené žebro, špek, cibule s fazolemi a chlebem. Angličan by se oblizoval, my jen mlaskáme.

Vyjíždíme po poledni, směr Vasdo. Zataženo, 7 stupňů, občas lehce sprchne. Andulka brouká a příjemně topí. Žádný provoz, jedu prostředkem.

Ve Vasdo vyskočíme z auta a jdeme se projít. Proč? Protože je zde věž k poutání vzducholodí, odkud 5. května 1928 odstartoval Umberto Nobile se vzducholodí Italia a která po dosažení pólu slavně ztroskotala. Účastníkem výpravy byl i dr. Běhounek, který o této události napsal skvělou knížku Červený stan. Takže k našim kilometrům je potřeba přičíst 2 km, které jsme absolvovali na vozících tvrdým terénem. Autem se dojet pro zákaz a branku nedalo.

 Dsc_5141

Hned pod naším parkovištěm je plac s pitnou vodou. Nabereme? Jasně! Zrovna se tam motal jeden údržbář,  který se načerpání po domluvě ujal. Z chlapíka se vyklubal Srb, který zde pracuje. Za práci dostal med. Oplátkou nám věnoval dezinfekční prostředek na ruce.

Dsc_5107  

Ve Vasdu je i letiště. Něco pro mě. Máme neskutečnou kliku; zrovna přistává Dash 7 společnosti Wideroe. Pouze dvě letadla denně a my se zrovna trefíme. A za čtvrt hodiny i vzlet. Moje dušička poskočila.

Když už jsme tak daleko východě, proč nedojet až na konec? Ano, cílem bude Vardo.  Za mořem už je pouze Rusko. Mimochodem, i zde je letiště. A kdo nejel podmořským tunelem, může si to zde v hloubce 88 metrů vyzkoušet. 

Dsc_5180  

Projíždíme město, čas se chýlí. Na nejvýchodnějším kraji města zastavujeme. Rovný plac. Bereme. Noc bude větrná. Máme internet, tím pádem i civilizaci.

Přestože jsme zastavili až v sedm, stíháme večeři (smažené nudle se vším možným), publikovat články, postahovat videa z černé skříňky v rekordním čase dvou hodin a dokud jsme ještě rozehřátí panákem a vínem jít spát.

Dsc_5185  

Probouzím se v jednu hodinu v noci. Venku je pouze šero, číst se ještě dá. Konečně mám potvrzeno, že jsme v pásmu, kde v noci není tma. Venku stále fouká. Každá skulina pod dekou trestá tím, že tamtudy táhne chlad. Místo meluzíny občas zavibruje těsnění ve dveřích, kudy se nám dovnitř dere severní vítr.

Screenshot_20190818-031511

30. července 2019 – Finsko

Vstáváme po sedmé. Je taková zima, že nám jde pára od pusy. Inu, 7 stupňů. Chceme stihnout letadlo ve Vardo, přilétající před devátou. Rychlá snídaně; sardinky s cibulkou, čaj. Opět se noříme do podmořského tunelu. Letadlo na nás již čeká, viděli jsme jeho odlet. Během chvíle mizí v hustých nízkých mracích. Vracíme se po včerejší trase; ve Vasdo bereme naftu. Celých 92 litrů; už jsme byli dost na suchu. Tentokrát nám čepovala fešná blonďatá Norka. Nastavuji Neiden, tam se rozloučíme s mořem. Příští slaná voda bude až Finský záliv. Ve dvě zastavujeme na čínskou polévku, oživenou kukuřicí a kafe po třídenním půstu přišlo také vhod. Směřujeme na vzdálené Rovaniemi. Abych se vyhnul problémům s rozjezdy Andulky, přepínám řazení z automatu na manuální. Robotická převodovka to umožňuje. Díky tomu jsou rozjezdy plynulejší a bydlík tolik netrpí. Takže dokud tam nenakopu rychlosti až po čtyřku, jedu na manuál, poté přepínám na automat. Zas úkony navíc. Ach jo.

Krajina se opět mění, ráno to byly holé oblé kamenité pláně východního Norska, při vstupu do Finska rovinatější pískový terén s množstvím borovic. Břízy začínají mizet.

Dsc_5211_2

Co chvíli jedeme kolem nějakého jezera nebo rašeliniště. Král Šumavy by se zatetelil.

Dsc_5214_2

Už po pár hodinách poznáváme rozdíly mezi norskými a finskými řidiči. Norové striktně dodržují rychlost, jsou nervózní, když stojíme jen u krajnice a ne na odpočívadle. Finové se s tím moc nepářou a pár přestupků jsme hned viděli. Jízda přes plnou, překročení rychlosti.

Trochu se oteplilo, máme již i 13 stupňů a navečer svítí naplno sluníčko. A utichá ten protivný vítr. Před šestou u města Ivalo odbočuji z hlavní na polňačku, narážíme na bílého soba.

Dsc_9689_2

Jura chvíli loví nejlepší záběry, poté hledáme rovinu na place. Dnes budeme trochu z kopce.

Dsc_5221

K večeři vaříme rýži s vepřovou konzervou a cibulí. A zítra bude ze zbytku rizoto.

Mobilní signál tak kolísá, že je na něj nutné čekat. Publikaci na web nakonec vzdávám.  Jsme příliš mimo civilizaci. Finsko je údajně nejméně lidnatý stát v Evropě.

Díváme se na zoubek moravskému vínu, přece ho nedovezeme zpět domů. Zásoby potravin mizí na úkor různých pokroucenin, bonsají, kořenů, které Jura loví v lese. Před spaním vybíjíme komáry, kteří nás po příjezdu okamžitě zmerčili. Zatahují ze zvyku roletu, ale při probuzení v jednu hodinu vidím, že nic nevidím. Začínáme mít v noci opět tmu.

Screenshot_20190818-031555

31. července 2019 – Polární kruh

 Img_20190731_103736

Probouzíme se do chladnějšího slunečného dne. Vstáváme až v devět. Proč? Protože Finové mají o hodinu více oproti nám. Ani bych si tohoto rozdílu v našem prázdninovém tempu nevšimnul, nebýt hodin na centrálním Arduinu, které ukazují GMT čas.

 Dsc_5232

Vyspali jsme se do růžova, neboť konečně v noci nebyla taková kosa. Na snídani chleba s domácí paštikou. Chléb nám dochází, také cibule. To napravuji v nejbližším krámu v Ivole, chvíli po vyjetí. Koupil jsem co nejtmavší, ale marná sláva. Náš chleba to není.  Navíc je krájený, bude rychle osychat.

Dsc_5240  

Jedeme lehce zvlněnou krajinou. Kolem samé lesy, kopce žádné. Teplota vystupuje až na neuvěřitelných 17 stupňů. Sundáváme svetry. Provoz tak akorát. O auta za sebou se nestarám, Finové předjíždějí při každé příležitosti a nevlečou se za mnou. Ve dvě zastavujeme na polévku; pořádný kotel gulášovky. Využívám přestávky a dostupného signálu a posílám články posledních dvou dnů do světa. Našel jsem i paměťovou kartu pro autorádio. Natahuji hudbu z disku a další cestu nám již zpříjemňuje Hapka a Divokej Bill. U města Rovaniemi překračujeme znovu polární kruh, tentokrát směrem do našeho středního pásma. Ano, ano, jedeme přímo na jih.

Dsc_5245  

Volíme směr na Rauma po silnici 78, podle mapy to není hlavní tah, tak snad přijde změna v rázu krajiny. Provoz je skutečně menší, ale příroda je jak přes kopírák stejná té v okolí hlavního tahu. Ve Finsku znatelně ubylo bydlíků, každé snad desáté auto. Kolem šesté vyhlížíme ubytování a hned první odbočka splňuje naše kritéria. Rovný plac, obklopeni přírodou, minimum komárů. Jura nasazuje čepici šéfkuchaře a připravuje lukulskou večeři. Domácí uzené žebro se sušeným rajčetem, to vše na víně, podává se s rýží, hrášek, kukuřice, navrch strouhaný sýr. K tomu dobré víno. Takto si tady baštíme.

 Img_20190731_193050

Události večera se mění v zaběhnutou rutinu. Fotky, web. Nejvíc trvá stáhnout černou skříňku. Celou hodinu; bývá toho kolem 20 GB. Zjišťuji, že se dají stahovat data a pracovat na fotkách zároveň. Práci to nezdržuje. Časově to vychází akorát. Než Jura zpracuje fotky, data jsou stažena. Jen publikaci na web dělám dvakrát, protože napoprvé těsně před koncem padnul internet. Holt, čtvrthodina práce navíc. Poučení: publikovat po částech. Spát jdeme již po deváté hodině. Chceme vstávat brzy.

Screenshot_20190818-031647

1.srpna 2019 – Los

 Img_20190801_092052_2

Co jsme si slíbili, to jsme dodrželi. Vstáváme v sedm hodin našeho času. Finským časem se budeme řídit až v Helsinkách v přístavu, jinak nás časový posun netrápí. Jídlo řídíme podle našich žaludků, zbytek se řídí sám.

Dsc_5248

Snídáme chleba s paštikou a česnekem; pro jednotný dech. Dnes máme rekord, vyjíždíme už v půl deváté. Čeká nás přejezd Finska. Pro milovníky lesů a rovných silnic ideální země. Pro nás, co jsme se toulali po Norsku, už trochu nuda. Jízdu prokládáme mrkví, čajem, čokoládovými bonbóny a žvýkačkami. Občas vypadne navigace, není problém ji nahodit znovu. I Jura už se to naučil. Technika nás udržuje ve střehu. Už ani nezkoušíme nějaké vedlejší silnice. Finsko je stejné všude.

Dsc_5256

Přibylo hodně rychlostních kamer,  tak doufám, že jsem si někde nevydělal. Udržet pozornost je čím dál obtížnější. Rychlost mimo obce je 80, v obci 50, ale úsek, který jedeme, nabízí často i 100. Andulku nehoním přes 90, na zdejší silnice je to akorát. Čerpáme naftu, tentokrát 96 litrů. Pomohla nám parta z Ruska z Nižného Novgorodu. Systém placení je stejný jako v Norsku. Přímo kartou u stojanu. Very simple.

Dsc_5267

Konečně jsme viděli losa, ale na poslední chvíli se schoval do plechové značky. Jura ho stihnul vyfotit.

Dsc_5273

Projíždíme města Kajaani, Kuopio, Varkaus, Mikkeli, za nímž po šesté večerní hledáme flek na táboření. Je to už dost obtížné, civilizace přibyla, všude poházené nějaké domy. Končíme na smyčce v lese, kde není místo ani na plošinu. Dnes večer zůstaneme „doma“. Kroutíme hlavou, jaké detaily se do navigace vešly. Dnes baštíme jen polévky, po včerejšku jsme ještě přejedení.

Dsc_5274

Večer se pokouším zaregistrovat zítřejší trajekt z Helsinek do Tallinu, ale nechce mi přijít na mobil potvrzovací kód platby, tak to nakonec vzdávám. Uvidíme zítra v přístavu, nějak to dopadne. O přepravu se dělí tři společnosti, dohromady 12 plaveb denně, tak se někam vejdeme.

Screenshot_20190818-031732

2.srpna 2019 – Trajekt

Img_20190802_095719_2

Dnešní hlavní úkol je dostat se do Tallinu v Estonsku. Protože ruská víza nemáme, musíme po moři přes Finský záliv.

Vstáváme v poklidu v půl osmé, po deváté vyjíždíme. Je příjemných 21, svítí sluníčko. Máme dálnici se vším všudy, rychlost 120, ale nám stačí 100. Průjezd Helsinkami je trochu hektický, inu jako centra všech velkoměst. Navigace spolehlivě vede. Terminály přístavu jsou tu, našli jsme přepravní společnost Eckera, tak šup do fronty. Na panelu bliká odjezd 15:15, tj. za dvě hodiny. Čas na polévku. Než Jura stihnul začít něco dělat, otvírají vstupní bránu, kontrolují pasy. Ouha, nemáme tu včerejší rezervaci, musíme dalším trajektem. Odjíždíme se uklidit stranou. Další trajekt jede v 16:30. Jura si sklápí bidlo, já číhám na místě řidiče a píšu dnešní článek.

Při dalším trajektu se dozvídáme, že loď je obsazena a že bez rezervace to nepůjde. Systém placení z Lofot zde nefunguje. Nástup na trajekt musí být předem zaplacen. Jsou zde dva terminály, kde je možné to vyřídit. Murphy zafungoval a převoz a platbu jsem vyřídil až u toho druhého, který je od prvního vzdálen víc jak kilometr a musíme tam přejet. Konečně mám vyřízen správný papír.

 Img_20190802_155835_2

Příjemně mě překvapila cena za dopravu, včera při objednávání jsem v počítači viděl dvojnásobek. Dobře, že se mi ta rezervace nepovedla. Trajekt jede ve 21:40. Máme se dostavit hodinu předem. Už radši ničemu nevěřím a přijíždíme k bráně skoro o dvě hodiny dříve, stejně nevíme co s volným časem. Hodinu a půl předem otevírají bránu. Hurá! Dostáváme označení vozíčkáře na okno a odstavují nás na speciální místo pro exoty, abychom byli po ruce. Čekáme na příjezd lodi, ta do přístavu nakonec zacouvává. Ohromná loď,  devět palub.

Img_20190802_204210_2  Img_20190802_204250_2Dsc_5283

Parkujeme blízko výtahu, honem ven, než vedle nás postaví další řadu aut. Jinak bychom se už nedostali z Andulky a je proti předpisům zůstat uvnitř. Vyjíždíme výtahem až na horní odkrytou palubu.  Zrovna jsme chytli západ Slunce.

Dsc_5298  Dsc_5301

Máme dvě hodiny času, než přistaneme. Prolézáme loď,  je zde množství lidí, každý se baví po svém. Spí v křeslech ba i na zemi, hrají na automatech nebo s mobilem, popíjejí v baru, bloumají po palubách.

Img_20190802_233030_2  

Blíží se půlnoc, čas přistání. Na tak ohromnou loď neskutečně jemné, vůbec jsme nepocítili žádný otřes. Sjíždíme výtahem za Andulkou. Čekáme než odjede řada aut vedle nás. Můžeme se „nalodit“ i my. Vyjíždíme z přístavu, je tma a navigace stávkuje. Jedeme podle druhé, i když ta má taky své mouchy. Chceme jen vyjet z města a co nejrychleji zalehnout. V jednu hodinu konečně na bidlech. Adrenalinový den.

Screenshot_20190818-031806

3.srpna 2019 – Estonsko a Lotyšsko

Img_20190803_101836_2

Vstáváme v osm, vyjíždíme po deváté. Směřujeme na Tarnu po dálnici A2. Na jih odtud odbočujeme na okrsky. Estonsko se nám velice líbí. Ráz krajiny připomíná naši českou. Pole, louky, lesy, terénní vlny. Vše je namícháno v tom správném poměru.

Dsc_5318_2

Jen vesničky tu chybí. Jsou tu porůznu poházené usedlosti, stejně jako ve Finsku.

 Dsc_5325_3

Řidičský styl se opět přibližuje českým zvyklostem. Míjíme nejvyšší horu Estonska, celých 317 metrů nad mořem. Pro nedostatek kyslíkových lahví jsme výstup vzdali.

 Dsc_5334_2

Před druhou zastavujeme na zelňačku. Publikuji články, koukáme na net na mapy a plánujeme další cestu. Nemáme totiž už papírové mapy. Jako navigaci nyní používáme Mapy.cz. Navigace Sygic, která nás dosud spolehlivě vedla, totálně umřela. Navigace Navigator hlásí kraviny,  musí nám tedy stačit Mapy.cz. Snad nebudou brát moc dat, je to totiž onlinová záležitost.

Kde se vzal, tu se vzal, je tu hraniční přechod. Málem bychom ho přehlédli. Když vám někdo řekne slovo Latvija. Je to Litva nebo Lotyšsko? Správná odpověď je Lotyšsko. Jak si to zapamatovat? Snad jedině tím, že Latvija a Litva jsou sice foneticky podobná slova, ale přitom rozdílné státy.

 Dsc_5335_2

Hned vidíme drobné rozdíly oproti Estonsku. Trochu horší silnice, auta o chloupek starší a dosti staré domy. Tam je rozdíl největší. Krajina vypadá stejně malebně. I tak v nás vzniká dojem, že obě země si zachovaly správný styl života bez moderních elektronických nesmyslů. Lidi zde nechodí se sluchátky na uších, nečumí stále do mobilu, mají u domů zahrádky.

 Dsc_5339_2

Před druhou zastavujeme na polévku, tentokrát to byla zelňačka. Výběr potravin se nám již zužuje, ale je vidět, že s nimi vyjdeme až do konce. V půl šesté začínáme hledat místo na nocleh. Jsme v zemědělské krajině, každá odbočka končí u domu nebo statku. Nakonec končíme v šest u trafostanice.  Jura vaří kolínka se slepicí na paprice, přidává fazole.

Img_20190803_193600  

Po večeři se věnujeme fotkám. Jistě poznáváte rozdíly mezi fotkami z mého mobilu a profi fotkami od Jury. Moje fotky berte čistě ilustračně, jsou pouze k dokumentačním účelům. Krásu v nich nehledejte.

Od Estonska se objevují čápi a i jednu srnku jsme zahlédli. A Jura kvituje, že jsou zde i úly.

 Dsc_9700_2Dsc_9715_3

Večer došlo i na film. Máme jich plný disk, ale zatím nebyl vůbec čas něco shlédnout. I tento nám vyjde nejméně na dva večery. Do postele jdeme po deváté. Konečně se dá spát bez svetru a přídavné deky. Přes den lehce sprchlo, máme zas umytá okna,  jinak je krásně slunečno, 17 stupňů.

Screenshot_20190818-031846

4.srpna – Litva

Img_20190804_104055_3

Je neděle. Přidáváme si hodinu válení v posteli a velmi nás to baví, takže vstáváme až v devět. Jura venku loví brouky, vařím čaj, trochu uklízím. Na tak malém prostoru to jinak nejde.

Dsc_9746_3  

Vyrážíme v 10, směr Daugavpils. Navigace Sygic se opět probudila k životu, tak za to asi mohly poškozené mapy Estonska a Lotyšska. Jiné vysvětlení nemám. Probuzení přišlo právě včas, neboť za boha nemohu přijít na to, jak jsem měl včera přepnuté Mapy.cz, aby navigovaly. Překračujeme hranice do Litvy. Ta je velmi podobná Lotyšsku. Bez cedule bychom to ani nepoznali.

Dsc_5357_2  

Směr Kaunas, blázinec kolem Vilnjusu poznávat nechceme. Vybíráme pumpu s placením kartou přímo u stojanu, už jich moc není a ubývají. Jinak bych musel z auta a platit na pokladně. Nabíráme naftu, 85 litrů. Tankoval nám mladý Litevec. Jako jeden z mála neměl problém při zavírání nádrže. Prostě zacvakl víčko, zamknul klíčem a „Have a nice day“ se rozloučil. Nafta nám bude stačit až do Moravu. Kontroluji vodu, ta vystačí také. Z plynu ubyl jeden dílek z deseti. Taky super. Takže nám bude chybět jen chleba a to spraví jeden obchoďák v Polsku. Litva se postupně mění z kopečků do zemědělské roviny.

 Dsc_5363_2

Je nádherných 22 stupňů, slunečno. Dnes neděláme žádnou zastávku na polévku, stačí energetická tyčinka, pár čokoládových bonbónů a mrkev. Občas zastavím a vypnu motor. To je jediná věc, která probudí stávkující tempomat. Celkem to nevadí, je čas se napít a protáhnout záda a krk. K večeru se dostáváme do Polska. Tady cedule na hranicích chyběla vůbec. Tímto se vracíme do našeho časového pásma, které od Finska bylo posunuto o jednu hodinu dopředu.

Místo na spaní dlouho nehledáme, jedno malé odlehlejší odpočívadlo to jistí. Rovina tak akorát, ujíždíme trochu na předek. Bude se dobře spát. Dokoukáváme včerejší film, Jura přitom vaří špagety s uzeným a kečupem, já se věnuji stahování fotek a videí z černé skříňky, článku na web. Dnes publikuji opět nadvakrát, je to k vzteku, protože je hodně fotek a s těmi je nejvíce práce a čekání, než se uploadují na web.

Láhev vína, tentokrát Modrý portugal, nás před desátou dostává na kutě. Už nám zbývá poslední flaška, máme na ni dva dny. Krásně jsme si to víno rozložili.

Screenshot_20190818-032002

5.srpna 2019 – Polsko

Img_20190805_082842

Vstáváme v sedm a po snídani ze sardinek s chlebem v půl deváté vyjíždíme na další pouť. Čeká nás přejezd přes Polsko, míříme do oblastí Mazur a jejich pověstných jezer. Krajina je zde opravdu pěkná, hluboké lesy s lesními odpočívadly. Jura by si hned nějaký baráček u jezera koupil. Prodává se jich tu dost.

 Dsc_5383

Nejedeme příliš rychle, silnice jsou vlnité a dosti mizerné. Ale jízdu po okreskách si užíváme oba. Ve dvě zastavujeme na bramboračku. Jsme dosti z kopce a slyšíme čerpadlo, že občas nasaje vzduch. Malé varování, že nám dochází voda. Měřák ukazuje, že ještě zbývá cca 30 litrů. Ale do zítřka snad vydržíme.

 Dsc_5380

Směřujeme na Lodž, abychom se vyhnuli Varšavě. Navigace nás opět trápí, nakonec končíme u Map od Googlu. Umějí navigovat, ale nelze u nich zadat, že nechceme jezdit po zpoplatněných silnicích a čerpají data. V Polsku některé dálnice zpoplatněné jsou, takže máme problém. Jura dnes fotí minimálně, žádné velké scény jsme nepotkali. Vše se velice podobá situaci u nás v Česku. Teplota vystupuje až na 26 stupňů, dosti horko. Cestou zastavujeme v obchodě, kupuji chleba a známé bonbony krowky.

 Dsc_5385

Před šestou zastavujeme na slepé odbočce v lese. Příjemně rovný plac, jen Jura musel sekerou utnout větev, kterou jsme zachytili střechou při couvání. Přijíždějí dvě auta, vypadá to na ostré hochy a o něčem se spolu dohadují. Mám nepříjemný pocit, že bychom u toho neměli být. Po půlhodině odjíždějí a máme klid. Na večeři máme namazané chleby, nevaříme, šetříme vodu.

Na mobilu nakonec přeinstalovávám navigaci Sygic a natahuji mapy Česka a Polska. Více map již nepotřebujeme. Na druhý pokus to klaplo a Sygic funguje. Hurá! Ten by nás zítra na zpoplatněné dálnice zavést neměl. I tak nás to stálo skoro jedno giga dat. Naštěstí zítra dojedeme domů a data na cestě už nebudou třeba. Do Suchdola nám zbývá necelých 400 km, to bychom měli zítra zvládnout.

Navečer zkoukneme nový film a dopíjíme víno a před desátou jdeme spát. Noční spaní vylepšuje kanonáda z žaludů, které padají na střechu. Snad nechají na pokoji solární panely, které tam jsou umístěné.

Screenshot_20190818-032044

6.srpna 2019 – Domů

 Img_20190806_083033

Vstáváme v sedm. Na snídani dorážíme poslední sardinky. Vyjíždíme v devět. Už od rána je pěkné teplo, 25. Přes den teplota vystupuje až na 29 stupňů.  Jak jsme začínali, tak končíme. Dnešní trasa vede hlavně po dálnicích, jedině úsek z Lodže do Czestochowe je perný, zde dálnici teprve staví, dá se jet maximálně 60, ale my jen hodinu popojíždíme v koloně kvůli stavebnímu ruchu okolo nás.

 Dsc_5387

Jako cíl nastavuji Suchdol nad Odrou, navigace se nás snaží vést přes Ostravu a my urputně držíme směr na Těšín a pak Frýdek Místek. Je zábavné, jak stále přepočítává trasa.

Dostáváme šutrem do okna, už podruhé za tuhle cestu, ale i tentokrát to Andulka ve zdraví přečkala. Dostáváme se na poslední hranici.

 Dsc_5393

Na přivítanou kvalitní české hrboly, pěkně jsme se zhoupli. Ale nechci pomlouvat, cesta z Těšína je pěkná a Jura dokonce říká, že opět pokročili s výstavbou nového úseku, po němž jedeme. Nemůžeme se dostat do Suchdolu. Dvě cesty zavřené. Vypadá to jak cesta bludištěm. Po třetí hodině dojíždíme k Jurovu baráku. Doma nikdo. Milka je zrovna na výletě, Ondra s Lenkou a rodinou na nákupu. Nevadí, zatím si dopřejeme luxusní sprchu, sníme pozdní oběd a vybalíme Jurovy věci. Dočerpali jsme vodu, nádrž už byla fakt prázdná; moje sprchování vzalo poslední zbytky. Fotíme závěrečné společné fotky. Jsme zarostlí až hanba. Holení si nechám na doma.

 Dsc_5403Dsc_5406

Večer grilujeme krkovičku, k tomu topinky a, sláva, našlo se i pár brambor, které jsme tři neděle neměli. Přetahujeme všechny Jurovy fotky, je jich přes 23 giga. Jdeme spát brzy, před devátou. Jura už do své domácí postýlky, já ještě do bydlíkové. Ani mi to nepřijde, že už takovou dobu spím v jiné posteli. V Andulce se spí dobře.

Screenshot_20190818-032121

7.srpna 2019 – Praha

Img_20190807_092343  

Vstávám v sedm, připravuji bydlíka na přejezd do Prahy. Pojedu po dálnici přes Brno. Trochu riskuji, protože parkovací průkaz, díky němuž můžu na dálnici, zůstal doma. Ono to dopadne. Loučím se s Jurou a v půl desáté vyjíždím. U Olomouce beru naftu, 46 litrů. Cesta celkem dobrá, akorát kolem Valašského Meziříčí mě čekalo hodinové popojíždění až stání v koloně. Včera nám Ondra spravoval markýzu, trochu při jízdě klepala. Vypodložil ji pěnovou gumou, dnes ověřuji, že klepání zmizelo. Před třetí dorážím do Prahy, je vedro. Nandat pračku a jít se sousedem na pořádné pivko je rozumné řešení.

Img_20190807_144804  

Co říct závěrem? Splnil se mi několikaletý sen, cestovat s bydlíkem a ověřit si, že to jde i pro takové chromajzly, jako jsme my. Andulka za tři týdny naběhala cca 9500 km, moc nezlobila, kromě škádlení s řazením a tempomatem. Žádná velká závada nás nepotkala. Jednou Jurovi zůstalo v ruce táhlo zajišťující plošinu, ale to se dalo spravit na místě. Závada kolem plošiny by nás jinak okamžitě poslala domů. Prudký vítr občas sfoukl plamen chladničky, bylo třeba to po jízdě kontrolovat, zda běží. Voda vydrží cca na týden, z plynu ubyly dva dílky z deseti. Elektřiny jsme měli stále dost, také asi proto, že jsme hodně jezdili a dobíjeli alternátorem.

Viděli jsme 9 zemí, velice moc přírody, vodopádů, fjordů, moří, lesů, luk a také různé civilizace. Od takřka sterilního Norska přes malebné Estonsko po klasiku v Polsku.

Čtyřmi slovy: zážitek na celý život.

Screenshot_20190818-032211_2