12.7.2018 – Záhada hlavolamu, kam vše zabalit

Jura před polednem vyrazil z Moravy, ke mně dorazil kolem 16.hodiny. Den byl plný horečné činnosti, zařizoval jsem jednu platební kartu na NOKy a druhou na EURa, ať zbytečně neplatíme poplatky za bankovní převody. A kromě toho jsem musel ještě k holiči, k doktorce, tak jsem byl rád, že Jura dorazil až tak pozdě. Přivezl skoro metrák medu, kdo by měl zájem, nechť se ozve a domluvíme se. Med Vojta vyložil a tím jsme Andulku odlehčilli o dobrý metrák. Jura ještě při odjezdu nechal zvážit auto; bylo to hezkých 3470 kg, tudíž pěkně na hraně. Začali jsme se tedy zbavovat duplicitních a přebytečných věcí. Pomáhal nám Vojta a ten jen nosil a nosil. Vedle toho jsme sjeli na nákup a nechali v Lídlu něco přes tři litry; slušný nákup. Uklízecí, umisťovací a roztřiďovací činností jsme strávili celý večer, v devět jsem zavelel na víno a potrestali jednu flašku a jeden šláftruňk albánské brandy. Jura už šel spát do bydlíka, já ještě doma.

13.7.2018 – Konečně vyrážíme

Dopoledne jsme dobalovali, do toho si Vojta vzpomněl, že už mu opravili motorku a tudíž by ode mě bylo hezké mu s tím pomoci a odvézt ho do servisu, z čehož se hnedle vyklubal výlet na 70 km. OK, nikam nespěcháme a užíváme si pohody.

Dsc_4116

V poledne jsme přejeli k mým rodičům na oběd a na kafe před cestou. Bylo to milé a pro mé staré rodiče zasloužené.

Img_20180713_124740

Před čtvrtou se zvedáme; cestou bereme Kaufland pro pánev a pár dalších zapomenutých věcí a ještě nabrat naftu; vešlo se tam slušných 100 litrů. A pak už hurá na Ústí a Drážďany. Zastavili jsme na prvním odpočívadle za hranicemi, dávámu víčkovku a chystáme se do hajan.

14.7.2018 – Přerušujeme cestu

Spinkali jsme do slušných 8 hodin, večerní ukládání a následně ranní vstávání vyžaduje jistou choreografii, neboť dva chromajzlíci přeskočí na vozíky a při rozložené posteli je tam fakt málo místa. Po složení postele už dýcháme volněji a můžu znovu otestovat náš záchod a sprchu. Vše je OK do okamžiku spláchnutí. Nevšimnul jsem si, že mi do mísy spadnul obvaz a při spláchnutí si vestavěný drtič kalů už neporadil a celý záchod se zasekl. Nešel ani napustit ani vypustit. No nic. Nářadí ven a vybombardovat záchod ze svého trůnu; byl přilepený silikonem velmi dobře. Však Jura dělá vždy velmi poctivě. Nakonec se poddal a opustil své vyhražené místo. Jura to řídil zespodu z chodníku a já přizvukoval zeshora. Celý jsme ho rozebrali, vyčistili. Ale ouha. Nešel nám do něj proud. Kdepak má pojistky? Našli jsme dvě spálené, vyměnili, ale záchod se tvářil stále němě. Následné jsme ověřili, přímým propojením na baterku, že motor v záchodu běží, alespoň trochu úleva.

Přitom jsme si všimli, že nám nejde ani řídící jednotka od solárů, tudíž jsme přišli o možnost dobíjet nástavbovou baterku sluníčkem a vše zbylo na dobíjení jízdou. Vzhledem k tomu, že na nástavbovou baterii nám jede chromajzlická plošina, tak to už začalo smrdět problémem.

K tomu se přidal můj zdravotní stav, který hlásil, že bych neměl dál pokračovat. Přitom v Praze jsem už fungoval velice dobře, ale doma je doma a tyhle spartánské podmínky s fůrou přeskakování z vozíku a zpět mi neudělalo dobře.

No nic, uvařili jsme oběd; boloňské špagety, což bylo první uvařené jídlo na palubě a opravdu si pochutnali.

Image_2  

Další drobnější závadou je, že nešly 12 voltové zásuvky a byli odkázaní jen na jednu palubní. S tím by se dalo žít.

A lednice nešla zapálit na plyn, mohla jet jen na 12V a to by nám žralo nutnou energii v nástavbové baterii. Ale i to se dá přežít, při rozumné strategii s potravinami. Z lednice se tím pádem stala drahá špajzka.

Suma sumárum, dohodli jsme se, že dál pokračovat nebudeme a vrátíme se do Prahy.

Další cestu podnikneme, až budu bezezbytku zahojený.

15.7.2018 – Vybalujeme a opravujeme

Ráno mě Jura převázal, posnídali jsme u mě doma a kolem deváté vyrazili do bydlíku.

Svrběly mě prsty přijít všem záhadným závadám na kloub. Začali jsme oněmi soláry, pro nás prioritní záležitost. Museli jsme odkrytovat elektrický panel, přitom Jura pod podlahou objevil čtyři vypadlé dráty z pojistkové skříňky. Teď jen rozhodnout, kam který patří. Pomocí měřáku jsme na to nakonec přišli. Tuto instalaci dělali u Prokopa, dost jsme si zanadávali, že přívodní kabely jsou krátké a konektory vypadávají. Ony 12V zásuvky prokazatelně vypadly samy, ještě než jsme se v tom začali hrabat. Další dráty vypadly, když jsme pojistkové skříňky trochu zvedli na krátkých vodičích a nevšimli si toho.

Tím, že jsme přišli na jádro pudla, oprava všech závad byla záležitostí jedné hodiny. Začaly dobíjet solární panely, záchod začal napouštět a vypouštět vodu, 12V zásuvky už dávají proud.

Přitom jsme si rovnou zapisovali, která pojistka co ovládá, neboť tuto informaci nám Prokop nedal. Pojistkové skříňky si vytáhneme nahoru vedle měniče, ať nemusíme lézt do podlahy.

Nebýt mé nedohojené bolístky, mohli jsme rovnou skočit do auta a uskutečnit náš původní plán.

Místo toho jsme vytahali všechny mé věci; překvapivě velká hromada. Bydlík byl najednou o dost prázdnější.

Img_20180715_115936  

Protože už jsme se nudili, zkusili jsme spustit lednici na plyn. Ejhle, najednou to šlo. Slyšeli jsme jasné bafnutí plamene. Přísahal bych, že jsme použili stejný postup jako předevčírem. Asi byl v plynových trubkách vzduch a nebyli jsme dost trpěliví nebo přes větrací mřížku šel moc vítr a utrhával plamen.

A naučil jsem Juru ovládání bojleru, má krásné, jednoduché a jasné menu. Takže Jura si už může v bydlíku přitopit či do sprchy a dřezu pustit teplou vodu.

Kolem poledne jsme se rozloučili a Jura vyrazil na malý výlet po Čechách. Auto si budeme předávat někdy v říjnu, já tam dodělám napojení palubního osvětlení, rozvedu po bydlíku internet s routerem, zapojím couvací kameru, připojím kameru s černou skříňkou a připojím všechny elektronické krabičky s Arduinami, na což se těším už teď. Mysleli jsme si totiž, že tyhle celkem drobné práce uděláme cestou na sever. Nu což, musím dohojit a doléčit. To je teď pro mě úkol číslo jedna.

Ještě jednu věc jsme včera vyzkoušeli s úspěchem a to připojení notebooku na zahraničního operátora, neboť jsme přespávali již v Německu. Trochu nastavování (ve Windows je třeba povolit roaming) a trochu trpělivosti, než modem navázal na cizí síť. Prostě se nesmí spěchat a neházet flintu do žita.

A za co musím Juru pochválit; vyrobil (ještě doma) sklopný stůl i s prodloužením na kuchyňskou linku, takže po rozložení je tam dostatek místa na posezení při jídle či pití. Krásně se oba kolem stolu poskládáme i na těch našich kárách. Další věcí, kterou udělal ještě doma, bylo obložení sprchového koutu polykarbonátem, takže se už nemusíme bát, zda nám voda nateče pod podlahu nebo do nějaké elektriky.

Pokud bychom to brali jako testovací jízdu, tak tento úkol jsme zvládli na výtečnou. Zbytek nezapojených technologií jsou již jen třešničkami na dortu. Na co jsem obzvlášť hrdý je to, že i při našem hendikepu jsme dokázali najít a opravit příčinu problémů svépomocí, jen díky našim znalostem a umu.

19.7.2018 – Přehodnocení

Nevím, jak vám co se stává, ale než jsem otvíral počítač, měl jsem hlavu plnou myšlenek a nyní pusto prázdno. Asi ten věk či co. Uvidíme, co ze mě nakonec vypadne.

Proč přehodnocení? Vlastně poslední cestu hodnotím jako 100 procentně úspěšnou. Ověřili jsme, jako dva chromajzlové, že cestovat s obytňákem se dá a není to vůbec špatné. Sice nyní ležím v posteli doma, ale Jura krouží po Čechách. Za těch pár dnů byl u Žatce, u Plzně, v Bechyni a možná se podívá i domů. :-)

Já zatím kromě jiného zuřivě programuji a vylepšuji řídící centrum bydlíku a jsem čím dál nadšenější. Nejradši bych měl Andulku tady u baráku a hned se v ní rejpal. Prostě ohromný tah na branku. Co jsem se vrátil z cesty, můj seznam úkolů okamžitě vyrostl o cca 15 bodů a teď z něj postupně a úspěšně odškrtávám.

Syn Zbynďa se právě vrátil z výletu. Nejen, že jsme popili sedmičku vína, ale hodně zajímavě popovídal o Izraeli, kde se toulal skoro 20 dní. Zase vzpruha pro mé cestovatelské touhy. Neusínám nyní dřív jak před půlnocí, jak mi hlava stále šrotí. A v pět ráno už zase chce něco vymýšlet. Kolikrát si nestačím poznamenávat nové myšlenky, natož řešení. To mě samozřejmě mrzí, když uteče idea, ale neva, ona se vrátí. A když už je k to k nesnesení, zvednu se a jdu něco uvařit. Že by mě na stará kolena začalo bavit vaření? No, spíše jsem přípravu jídla přestal považovat za ztrátový čas. Taky dobrý posun.

Stále jsem na vážkách, kam tento článek publikovat, zda do Přestavby nebo do Naše cesty. Zatím se přidržím druhé volby, ať stále nepřeskakuji.

Zatím mě více nenapadá, nashle příště.

Další povídání hledejte v oddíle Přestavby.