16.srpna 2019 – Znovu na cestu

Img_20190816_101100

Týden uplynul a moje toulavé boty mě zas táhnou ven. Zbývá mi ještě dovolená, tak ji přece neutratím doma. A můj syn Zbyněk má taky týden čas, proto zastoupil Juru a pojede se mnou. Sice se zrovna nastěhoval do nového bydlení, ale ono se to nezblázní. Andulka nyní zakusí roli vozit jednoho chromajzla a jednoho choďáka. Dali jsme si spicha v půl deváté a skoro to dodrželi.  Zavezli jsme pár věcí ještě do Zbynďova nového bydlení, dali u něj kafe na cestu, prohlédli nový byt, zamávali jeho přítelkyni Katce a tradá na výlet. Kam? Na východ. Opět držíme tradici jet na blind s mlhavou představou rumunských Karpat. Kam dojedeme, tam dojedeme. Včera jsem zjistil, že druhý klíč od bydlíka zůstal u Jury, tudíž první cíl je jasný; Suchdol nad Odrou. Jezdit jen s jedním klíčem by bylo opovážlivé; navíc je to celkem při cestě. Cestování po D1 je všechno možné, jen ne krásné. Prostě si to musíme vytrpět. Aspoň že počasí je přímo cestovní, 23 stupňů, polojasno. U Brna bereme naftu, 79 litrů a kousek dál LPG, 14.5 litru. Paráda, když to všechno zařizuje Zbynďa a nepotřebujeme cizí pomoc. K Jurovi jsme dorazili po třetí, není moc času, přebíráme klíč a pokračujeme. Nyní už okrsky, nádherné, do beskydských kopečků na Horní Bečvu.

 Img_2750

Zde se dostáváme na Slovensko, směr Žilina. Nechceme po dálnici,  bereme okrsku, co se vine kolem ní.

 Img_2760

Čeká nás super kochačka kopců Malé Fatry. Směr Liptovský Mikuláš.

 Img_2763Img_2767

Před sedmou zastavujeme na trošku odlehlejší cestě. Nemám velké iluze, že bychom dnes našli lepší místo na přespání. Zaříznuté údolí s řekou a železnicí. Co se dá dělat, bereme to. Je to rovné. K večeři klohníme rizoto s vepřovou konzervou, už byl pěkný hlad. Za celý den pár broskví a chleba se šunkou či pomazánkou. A v podlaze se našla ještě nealko piva. Stahuji černou skříňku a jejda. Čtečka si postavila hlavu a nejde. Ještě že mikro SD jde strčit do Zbynďova kompu. Bude tedy mít na starosti stahování dat on. Navíc je i v roli fotografa, já jsem tradičně řidič. V devět večer je tma jak v pytli, posun na východ je znát. U nás by bylo ještě světlo. V devět jdeme na kutě. Zbynďa pochvaluje postel, ještě ji neměl kdy zkusit.

Screenshot_20190818-032211

17.srpna 2019 – Hory, kopce a roviny

Img_20190818_092547

Vstáváme v osm, sluníčko nás tahá z postele. K snídani se rozhodujeme pro sardinky s chlebem a čajem. V půl desáté se podařilo vyjet, takže i se Zbynďou nám to ráno odsejpá. Projíždíme Ružomberok, Liptovský Mikuláš, obdivujeme okolní kopce, či spíše hory. Nalevo Vysoké Tatry, napravo Nízké. Pak se krajina mění, otevírá se do široka. Měníme plán, nepojedeme kolem Košic, ale ve Spišské Nové Vsi zahýbáme na jih přes Nízké Tatry a přes Slovenský Kras.

 Img_20190817_131545

Vzpomínám na svých 18 let, kdy jsem zde byl při sjíždění řeky Hornád. Nádhera. Stoupáme až do sedla 1023 metrů nad mořem. Andulka táhne dobře, silnička úzká a přímo horská. Kroutí se všemi možnými směry. Ztrácím pojem, kde je jaká světová strana.

 Img_2769

Před jednou hodinou zastavujeme u jezera Dobšinská Maša a vaříme kuřecí polévku s chlebem. Vítaná zastávka, kocháme se krásou okolí.

 Img_20190817_123344

Směřujeme stále na jih, místní obyvatelstvo trochu potemnělo a objevují se dvojjazyčné nápisy s maďarštinou. Však na hranice u jeskyně Domica je to již cobydup.

Img_2791  

Maďarsko je jedno velká rovina. Oba konstatujeme, že tady nepřečteme ani název vesnice. Místo “kachny, kachny“ říkáme „kukuřice, kukuřice“, občas slunečnice. Teplota stoupá až k 27 stupňům.

Img_2794

Blížíme se k Debrecenu, rozhodujeme se ho objet severním obloukem. Kvalita silnic je zde značně chabá, drncáme zuby, nedá se jet rychleji než 60. Pruh naproti je o něco lepší, když není provoz, jedu prostředkem, nebo se tlačím vlevo. Říkáme si, že je to příprava na rumunské silnice. Konečně hranice. Rumunsko nepatří do Schengenu, proto je zde celní prohlídka. Fronta aut postupuje pomalu. Každé auto celníci zběžně prohlížejí. Vyndáváme občanky, pasy jsme oba dva svorně zapomněli doma. Naštěstí stačí.  Zbynďa jim musí otevřít boční dveře, celník se trochu zarazil, když za mojí sedačkou uviděl invalidní vozík. Dál již nezdržují a pouštějí nás do země.

 Img_2799

Překvapuje nás kvalita silnic, v Rumunsku se smí mimo obec jet 100 a vypadá to, že to není jen teoretická hodnota, ale vážně míněný údaj. Je šest hodin, hledáme místo na spaní. Vlastně dle místního času je již o hodinu více a sluníčko se sklání k obzoru. Nakonec volíme velikánské parkoviště, úplně nové, vešlo by se sem nejméně 50 aut, ale není tu ani noha a celou noc jsme tu sami. Otevíráme tokajské víno, co jsme koupili cestou. Moc dobré, mlaskáme si. K tomu máme špagety s kuřecí směsí a kečupem. Komáři začali útočit, honem zavíráme dveře a vytahujeme roletky. Děláme na ně dlouhý nos a dva nejrychlejší dostali co proto až uvnitř.

Pracujeme s počítači a Zbynďa mi ukázal, jak v mobilu z Google Map vytahat denní profily jízd, tak ještě zpětně dodám do našich putování mapičky průjezdů. Nevzal si žádnou stoličku na sezení, tak se uvelebuje na otočených sedačkách vepředu. Strop Andulky je pro něj trochu nízký. Zaleháváme v deset. Jsem utahaný jak kotě. Zítra už se těšíme na Karpaty.

Screenshot_20190818-214800

18.srpna 2019 – Rumunské Karpaty

Img_20190818_092547_2

Je neděle, nechceme ale vylehávat a vstáváme v sedm. Snídaně sestávala z chleba, paštiky a šunky, čaje. Za hodinu a půl vyrážíme. Směr Satu Mare, v dáli se již modrají kopečky Karpat. Silnice jsou opravdu dobré, jedu 90, abychom dojeli co nejdál a kopce si pořádně užili.

 Img_2822_2

Cestu zdržují četné obce s rychlostí 50, ale když vidím, jak mě Rumuni v obci berou hákem, přizpůsobuji tempo místním zvyklostem. Potkáváme Lidl, Zbynďa kupuje bílé víno na večer a zmrzlinu na teď.

 Img_2802

Projíždíme první serpentiny a stoupáme. Cesta lesem je dost rozbitá. Že by Rumuni měli i špatné silnice? Naštěstí to bylo za celý den jen jednou, jinak si nemůžeme stěžovat. Kolem poledne potkáváme celé průvody krojovaných lidí, jdou z kostelů. Někde vyhrává i kapela a v jednom místě jsme uviděli mši i pod širým nebem. Takovou porci víry u nás neuvidíte.

 Img_2828_2

U města Tačiv se dostáváme až k ukrajinské hranici. Honem vypínáme na mobilech datové připojení, neboť se přihlásily na ukrajinského operátora a tam již moc EU nesahá a přišel by ten špás na pěkné peníze. Rumunsko je jedna velká vesnice, jedeme od cedule k ceduli, skoro jako u nás. Konečně pořádné kopce. Stoupáme ze 700 metrů do sedla 1400 metrů nad mořem.

 Img_20190818_160259

Teplota spadla na 19 stupňů, ale díky sluníčku tričko stále stačí. O půl třetí zde vaříme gulášovku s chlebem, příjemná siesta.

 Img_2832

Padáme zpět dolů, Andulka vzorně brzdí motorem, brzdy nechávám na pokoji. Kopce kolem jsou tak vysoké, že se až dělá tma. Karpaty si fakt užíváme. Nevím, zda je to zde nedělní kratochvíle nebo místní zvyk, ale lidé vysedávají u silnice na lavičkách a klábosí namísto sedění v hospodě či doma u televize. Dostáváme se až do nejvýchodnějšího bodu našeho putování, zítra už budeme obracet k domovu.

 Img_20190818_133419

Zabočujeme na cestu skrz národní park Ceahlau, je to hodně úzké, žádný provoz a ejhle, krásná rovinka, malé rozšíření na cestě. To je flek přímo pro nás. Modul náklonu naměřil pouze 1 stupeň sklonu dopředu a do strany. Takovou rovinu jsme ještě neměli. Vozík mi nebude pod zadkem ujíždět. K večeři fazole s vepřovou konzervou a bílé víno. Je hodně suché, včerejší mlaskání to není. Bojujeme s internetem, velice špatný signál, dokud nás nenapadlo změnit operátora. Najednou rychlost lítá do krásných výšin a mohu hodit článek s fotkami na web. Po včerejších zkušenostech dáváme roletky v oknech rovnou, takže boj s komáry ani nezačal a můžeme v klidu v deset zalehnout.

 Screenshot_20190818-214840

19.srpna 2019 – Výjimečný den

 Img_20190819_092620

Probouzíme se v sedm. Přidáváme čtvrt hodiny na rozhýbání, je dost zima, prý 9 stupňů. K snídani máme sardinky, v zásobě jich máme dost. Před devátou se pomalu rozjíždíme. Proč pomalu? Protože cestu odhadem 20 let už nikdo neopravil a příroda si ji bere zpět. Díra na díře, je zázrak, když Andulka zařadí dvojku. 18 kilometrů jedeme dvě hodiny, než se probojujeme skrz národní park na druhou stranu. Opravdu dobrodružný zážitek a odměnou je i několik nádherných výhledů. Sestřih z černé skřínky bude určitě ozdobou nějakého videodokumentu.

 Img_2843Img_2847

Otáčíme na jihozápad až západ a bereme Karpaty z jižní strany. Opět jiné pohledy. Zbynďa měl šťastný den při volbě trasy. Najednou chumel lidí a aut. Silnice se zařízla do skal, vrcholy nejde vidět, jak je to zde vše strmé. Dokonce i jeden tunel, abychom se dostali skrz masivy skal. Zbynďa fotí jak o život. Opět zážitek, kvůli kterému jsme sem jeli.

Img_2850Img_2862

Poté se krajina otevírá do roviny, mohu jet rychleji, nebýt nekonečných vesnic. Po druhé hodině zastavujeme na hrachovku s chlebem. Je vedro, 31 stupňů. Pomalu upadáme do letargie, ale strýček Google nám se svou navigací přichystá další překvapení. Asfaltka náhle končí a jedeme po štěrku a šotolině. Andulka se dnes už podruhé stává offroadem. Naštěstí tentokrát jen cca 5 kilometrů.

 Img_2871

Směřujeme na Sata Mare, Zbynďa vedle mě klimbá, neřídí, tak nedokáže udržet pozornost. Už také kočíruji jak robot. Čas najít klidné místo. V půl sedmé u vesnice Borlesti odbočujeme na polní cestu. Nacházíme super flek, tady neprojde či neprojede živá duše. Vaříme špagety, k tomu vajíčka s cibulí a anglickou slaninou. Vše doplněno růžovým vínem z Moldavy, které jsme koupili cestou v Penny marketu. Mlaskáme si.

 Img_20190819_212145

Jen to horko nás ničí, Andulce se při vaření orosila i okna. Zbynďa si stěžuje, že u stropu má hlavu v sauně a loudí po mě prostěradlo, aby si tu saunu řádně užil. Po desáté hodině se jdu natáhnout a konečně mohu říct: „Ručičky, nožičky, co děláme? Válíme se!“ Zbynďa ještě loví něco na slabém internetu, ale už mě přepadá únava a spánek. Namáhavý a plný den.

 Screenshot_20190819-215048

20.srpna 2019 – Střepy nosí štěstí

 Img_20190820_091922

Vstáváme do krásného dne. K snídani dojídáme anglickou slaninu, v chladničce už začíná být znát, že už jsme nějaký den na cestě a vyprazdňuje se. Vytahujeme z podlahy poslední piva a dáváme je chladit. Před půl devátou práskáme do koní. Od rána je velké teplo. Dojíždíme do Satu Mare, velké město. Bereme levnou rumunskou naftu, 48 litrů. Na tu dojedeme až domů a ještě zbyde. Ani jsme se nerozkoukali a je tu maďarská hranice. Honem vytahujeme doklady. Vstup do Schengenu byl pouhou formalitou, celník skvěle a dobře vyslovil Zbynďovo jméno, což prý není obvyklé. Maďarsko, opět placatá krajina a horší silnice, ale naštěstí ne jako kolem Debrecenu. Vybrali jsme co nejkratší cestu přes něj a měli jsme šťastnou ruku, že je i něco k vidění. Zastavujeme pro zmrzlinu, ale všechny obchody zavřené. Maďaři slaví svátek. Chuť si musíme nechat na Slovensko.

 Img_2877

U Pacina se dostáváme přes hranici, ale jen na chvíli, neboť se zde hraniční čára velmi kroutí.

 Img_2875

Směřujeme na Slovenský Kras, tady se konečně trochu ochladilo na 26 stupňů. Stavíme na polévku, tentokrát kuřecí s nudličkami. Rozkládací stolek na venkovní vaření má premiéru. Přece ho nebudeme vozit nadarmo.

Img_20190820_153425

Po rozjezdu rána jak hrom, lítají střepy. Nezavřená skříňka a dva hrnky to mají za sebou. Inu, nedodrželi jsme checklist, že? Zbývají poslední dvě skleničky, s těmi už to doklepeme. Potkáváme hezké scenérie, ale oproti Karpatům jsou jaksi miniaturní.

 Img_2893

Po šesté před Martinem zastavujeme na rozlehlém place u silnice. Není to tak královské místo jako včera, ale rovinu nacházíme. Zkouším opravit stávkující dávkovač mýdla, měním baterky, začíná chrlit mýdlo. Po upevnění do držáku zas přestává fungovat. Máme ruční dávkovač, tak musí stačit ten. Nemáme moc hlad, stačí tedy jen chleba s budapešťskou pomazánkou. Chleba? Spíš veka. Kvalitu českého chleba v cizině nepotkáte. A k tomu bílé slovenské víno, výběr z hroznů. Trochu nás zklamalo, ale sílu má. Internet je zde také silný, článek a fotky na web jen letí. V deset hodin se mi pusa chce roztrhnout a postel už mě láká.

Screenshot_20190820-184940

21.srpna 2019 – Do Valtic a domů

Img_20190821_081306

Ranní silniční provoz nás budí už před sedmou. Nebe se kaboní, vypadá to na déšť.  K snídani dojíždíme veku se sýrem.

 Img_20190821_105100

Volám kamarádce Mirce. Je na dovolené s přítelem Honzou u Valtic, mohli bychom se u nich stavit na kafe, čas na to máme. Podle navigace v poledne, skutečnost je o půl hodiny pozdější. Poklábosili jsme o novinkách, dali hodinu oraz a skáčeme znovu do Andulky. V Lednici vidíme burčák, bez něj domů nemůžeme. A také pumpu s naftou za dobrou cenu, 55 litrů. Počasí je dobré, cestovní, lehce přes dvacet. Z deště nakonec sešlo, kromě pár kapek. Ani na umytí okna to nestačilo. Cestou dlabeme víno a banány, koupené na Slovensku. Navigace nás dvakrát upozorňuje na zácpy a bouračky před námi. Trochu kličkujeme, ale dobrou hodinu nám šetří náš cestovní čas. O dálnici D1 jsem psal již při cestě na Slovensko a za týden ji nelze opravit. Dožijeme se opravené D1? Pochybuji.

 Img_20190821_113034

Zbynďu vysazuji před šestou hodinou u něj doma v Hodkovičkách. Jeho Katka mě obdarovala ovocem,  které Zbynďa dal do chladničky. Zapomněl ji ale zajistit. Klasická chyba. V zatáčce z ní padají věci. Než dojedu těch pár kilometrů domů, po podlaze se koulejí piva, konzervy a co čert nechtěl, i pár posledních vajec. Mám co uklízet, než bílek začne teplem smrdět. Umývám, umývám, kohoutek začíná prskat, čerpadlo saje vzduch. S vodou jsme vyšli akorát. Dnes už spím ve své domácí postýlce.

Byl to krásný výlet. Karpaty jsou úchvatné, jistě je dál v budoucnu budeme zkoumat. Překvapila nás kvalita rumunských silnic a o maďarských nyní víme, že se jim máme spíše vyhýbat. Počasí bylo také výborné, Andulka nezlobila a vzorně tahala.

Myšlenka na závěr: Takových putování více.

 Screenshot_20190822-085244