Nápad cestovat obytným autem po světě vzniknul spontánně a z důvodu naplnění mého volného času. Vždy jsem rád cestoval, tento fakt se změnil, když jsem v roce 1999 utrpěl úraz páteře, dostal se na invalidní vozík a od té doby se vše stalo mnohem komplikovanější. Při cestách bylo potřeba neustále řešit otázky bezbariérovosti, dostupnost záchodu, sprchy, spaní atd. Nehendikepovaného člověka ani nenapadne, jaké komplikace to obnáší. Navíc ujišťování, že dané místo je bezbariérové a vybavené kolikrát ztroskotává, neboť zdraví lidé si pod pojmem bezbariérovosti představují často něco jiného než vozíčkáři. Myšlenka vozit si vše potřebné s sebou v obytném autě mě nadchla, tvrdě se do mě zakousla a již nepustila.

V březnu 2015 jsem shlédl dokument o výrobě obytných aut a cestování pomocí nich po Americe a najednou jsem věděl, že to je přesně to, co vyřeší moji touhu po cestování. Podíval jsem se na jednu prodejní výstavu obytných aut. Sériově vyráběná auta jsou hezká, mají ale jednu nevýhodu. Jejich vnitřní řešení není vůbec přizpůsobené vozíčkáři, proto volba padla na individuální vestavbu. V době dnešních informačních technologií a internetu není daleko k dostupným informacím, proto jsem velmi rychle našel český server Caravan24 a pustil se do pročítání tohoto diskuzního fóra. Strávil jsem touto činností nějaký ten týden a začal získávat přehled o všech problémech spojených s přestavbou dodávky na obytné auto, o použitých technologiích a zařízeních. Nápadů, otázek a neznámých oblastí bylo až nad hlavu, proto jsem založil dokument s názvem „Bydlíkový[1] nápadník“ a do něj vše začal zaznamenávat. Obsahuje informace o rozměrech, objemu, váze, ceně, prodejci či odkazu na net pro danou věc či technologii. Díky tomu bude možné spočítat, kolik bude koncové auto vážit, na kolik to vyjde peněz a zda se to vše do auta vůbec vleze. Protože nevlastním řidičák na náklaďáky, musím se s autem vejít do váhy 3,5 tuny. Kromě toho jsem předplatil odběr časopisu Camping, Cars & Caravans, zde nacházím také množství informací. Abych dokázal vidět vše plastičtěji, naučil jsem se modelovat na počítači v programu Sketchup. Dá se naučit poměrně rychle a i začátečník v něm po pár dnech zkoušení dokáže namodelovat potřebné. Díky tomu vznikla hromada různých modelů, do různých úrovní detailů. Namodeloval jsem vnitřek obytného prostoru, kuchyňku, sprchový kout se záchodem, skládací postel. Vzhledem k omezenosti vnitřního prostoru a zároveň neskladnosti invalidního vozíku a životu na něm se jedná o složitý oříšek a o bitvu s centimetry prostoru. Původní návrh počítal s co nejnižší dodávkou kvůli menším provozním nákladům a zbytečnosti vysokého stropu, ale brzy se ukázalo, že výhodnější bude varianta dodávky s prostřední výškou, neboť do zvýšené podlahy lze zabudovat fůru nezbytných technologií. Z těch nejdůležitějších bych vyjmenoval invalidní plošinu, nádrže na pitnou i odpadní vodu, trakční baterie, plynová bomba na vaření, topení a bojler. Zodpovězení otázky zabudování invalidní plošiny bylo velice důležité, neboť jak se má invalida, jako já, dostat do svého auta? Brouzdáním po netu jsem našel velké množství řešení a stále se mi nic nelíbilo z důvodu neskladnosti, dokud jsem nenarazil na plošinu typu šuplík, která z mého laického pohledu jde velice elegantně zabudovat právě do zvýšené podlahy ze strany bočních posuvných dveří. Z důvodu zálohování plošiny jsem jako další způsob nástupu do auta zvolil hliníkové nájezdy s navijákem, tentokrát realizované přes zadní dveře dodávky. Nástup na místo řidiče či spolujezdce bude řešen přes otočné sedačky.

Přiznám se, že nemám rád zimu a zimní období a preferuji pobyt v teplejších a slunných krajích, proto bylo možné přidat další technologie a výdobytky moderní civilizace; solární panely pro výrobu elektřiny a ohřev vody přes solární kolektor. Obě tyto technologie budou trůnit na střeše.



[1] Bydlík slangově znamená obytné auto