Březen, za kamna vlezem. Praví české pořekadlo. Asi ano, protože v Praze na 1.března napadlo dobrých 12 cm sněhu a Vojta (můj syn) mne musel dvakrát dotáhnout od domovních dveří až k autu, abych se dostal do práce. Myslím, že ani ten nejstatečnější vozíčkář by to sám nedal. Za 2 dny bylo po sněhu, ale užil jsem si to. Když už jsem byl za těmi kamny, tak jsem opět oprášil Arduino a naprogramoval první zveřejněnou verzi řídícího centra pro bydlík (více v sekci Arduino). Mezitím ani Jura nezahálel a díky tomu už máme hotový základ skládací postele.

Nato 4.března ke mně přijel na návštěvu (ten den se vyhlašovali nejlepší hendikepovaní sportovci roku 2015, on byl mezi těmi hvězdami, já dělal to křoví) a přespal u mě. Ráno jsme okoukli plošinu složenou ve sklepě a nyní dohadujeme převoz k Jurovi na Moravu a také jak jí udělat odtučňovací kůru a odlehčit, protože v současném stavu je pekelně těžká (235 kg dle dokumentace). Celý pátek jsme strávili v Technickém muzeu (naposledy jsem NTM navštívil ještě „zaživa“, jak my říkáme). Co kdybychom tam dostali nějaký nápad! No, nedostali, ale i tak to byla hezká exkurze a chovali se k nám mile. Jo, a přístup do muzea a po muzeu (až na nějaká ta patra) je bezbariérový i se záchody. Akorát ten záchod měli zamčený (jak je v Česku a leckde jinde zvykem) a musel jsem si říct o klíče. V okamžiku, kdy na vás jde krize, je to hodně ošemetná věc. Nyní mě mrzí, že jsem si nevzpomněl, že jsem si kdysi nechal udělat tzv. Euroklíč, který tyhle zamčené dveře pro vozíčkáře řeší. Mohl jsem ho otestovat, ale nevzpomněl jsem si, přestože jsem ho u sebe měl. Holt jsem už starší pán.

Pokračuji v sérii obstarávání věcí na druhý pokus. Moji krásnou autokameru jsem byl nucen reklamovat. Do záznamu jízdy se začal dostávat velice nepříjemný zvuk při přejíždění překážek (děr, kolejí, dlažebních kostek atd.). Jako kdyby se začal uvolňovat mikrofon a začal chrastit. Takže kameru jsem poslal prodejci na Slovensko (Česká pošta za 238Kč) a prý mi ji vymění.

A dobrá zpráva je, že příští týden asi dořeším autonabíječku k notebooku výměnou napájecí šňůry. Takže začne fungovat také na druhý pokus.

Notebook Dell Latitude a napájecí autoadaptér

Dořešil jsem napájecí autoadaptér k notebooku. Vlastně nedořešil. Připadám si tak trochu jako Jára Cimrman, mistr zkoumání slepých uliček. Připájel jsem napájecí šňůru ke svému zdroji kvůli odlišnému konektoru a narazil na problém. Tímto zdrojem jsem schopen napájet notebook, ale nelze ho s ním dobít. Následující řádky berte tudíž tak trochu jako varování před značkou Dell.

Všechno funguje perfektně až do chvíle, kdy jste nuceni řešit napájení. V čem je jádro pudla? V tom, že klasické nabíječky mají dvoužilové napájení, tzn. plus (cca 19V) a minus (0V) vodiče. U Dellů zavedli ještě třetí vodič (středový tenký pin) a na něm je „pověšen“ identifikační obvod, komunikující pomocí OneWire protokolu, který notebooku sděluje parametry nabíječky (napětí, proud a velikost watů). Prostě dokonale vymyšlené a záměrně zavedené kurvítko, které znemožňuje použít jiné cizí zdroje napájení než originální dellovské (cenové rozdíly jsou minimálně dvojnásobné). A projevuje se to tím, že baterka notebooku se odmítá nechat dobít cizím zdrojem a notebook údajně snad i jede pomaleji, aby uživatele pěkně potrestal, čím, že ho to nutí krmit. Nějakou jinou cizí elektrikou, že? Která mu nechutná, že? Dokonce jsem na netu narazil na názory, že kvůli tomuto „vylepšení“ si dotyčný už nikdy značku Dell nekoupí.

Jaké jsou tedy řešení problematiky? Vidím tři možná východiska. Prvním je hacknout samotný zdroj, aby si notebook myslel, že je to originál. Takové řešení jsem na netu našel zde (anglicky). Je to ovšem pro poměrně pokročilé znalce programování a bastlení. Druhé řešení je hacknout BIOS notebooku, aby notebook tuto informaci nepožadoval. Toto řešení jsem nenašel a je snad ještě náročnější než to první. No a třetí řešení je jít si zbaběle koupit originál nabíječku a nasypat Dellu do chřtánu svoje peníze a podporovat myšlenku, že lidi jsou vlastně ovce, co na nich můžou dříví štípat. Z tohoto příběhu jde na mně lehké mrazení, jak začínáme být (nebo už jsme?) vazaly podobných technik a zařízení, o kterých ani netušíme, že v sobě tato kurvítka mají a že žijeme v sladké nevědomosti. Blahořečím internetu a těm nadšencům, kteří tyto informace vybádají, zveřejní a zprostředkují. Jen je někdy obtížné v záplavě dezinformací a balastu tuto informaci na internetu najít.

17.března 2016

Dnes jsem rozsekl gordický uzel s autoadaptérem pro notebook. Vyhrálo ono třetí řešení, neboť ani můj čas není nafukovací a neomezený. Objednal jsem 90 watovou nabíječku pro Dell a odpoledne si pro ni už jel do firmy Mironet v Holešovicích. Do prodejny jsem táhl notebook a 12V zdroj, abych vše ověřil na místě. Výsledek je, že tuto položku v seznamu nutných věcí do bydlíku mohu škrtnout. Jako bonus je, že tento zdroj má ještě jednu napájecí zdířku navíc, se kterou lze něco dobíjet přes jeho USB výstup. Zde je pár foteček z nové hračky.

 

Takže kdyby měl někdo zájem o původní univerzální autonabíječku, která neumí nabíjet Delly, může se za levný peníz o ni přihlásit.

Dnes jsem byl velmi akční, neboť ještě večer jsem stihnul udělat rampu z Merkuru určenou pro natáčení sestavených obvodů s Arduinem. Mobil s kamerou položím na vrchní stolek a mohu vesele natáčet, aniž bych mobil musel držet v ruce. Kdo mě zná a moji chromou ruku, tak ví, jak jsem si při tom musel chroupnout. Divím se, že v Kladrubech na rehabilitaci nemají Merkur pro chromajzlíky. Super rehabilitace.

A hned jsem z ní natočil první video s obvodem pro sledování stavu nádrží. Více v sekci Arduino - Sledování stavu nádrží pomocí LEDek.

Druhou půli března jsem strávil tvorbou a testováním dalších modulů pro stavebnici jménem Caravan Control Center pomocí Arduina. Přibylo ovládání membránové klávesnice, joysticku, spínacího silového relé a čtečky RFID.

Kromě toho jsem objednal pár součástek z Číny (zatím jsem na pořadovém číslu 60), doteď přišel jen balíček s rezistory, ale hlavní vlnu očekávám každým dnem. Posledních dvacet součástí (dražších, větších) jsem si nechal na příští týden, neboť na AliExpressu slaví 6. výročí založení prodejního portálu s dost výraznými slevami, které samozřejmě chci využít. I tak jsou ty ceny někde úplně jinde. A pokud někdo namítá, že věci z Číny nejsou kvalitní, tak mi ukažte, co se dnes v Číně nevyrábí a u nás používá.