Banka mi v rámci svého benefičního programu udělila jakési body, za které je možné koupit různé věci a služby.  Jen kroutím hlavou. Těmi službami se myslí samé pobytové zájezdy, wellnessy a podobné. Nic pro mne. Nakonec volba padla na kameru do auta coby černé skříňky s naprosto exkluzivními parametry. Ani jsem tak špičkovou kameru nechtěl. Holt to bude Mercedes mezi kamerami, ale fakt nebylo za co ty body utratit. Připutuje ze Slovenska.  Chybělo mi pár bodíků na doplacení kamery a taky za dopravu. Dělalo to cca 11 euro, které jsem uhradil přes banku. Tušil jsem lehkou čertovinu ze strany banky a opravdu se stala. Za zaplacení oněch 11 euro si banka řekla 220 Kč. Tak tudy, přátelé, ne a ne. Jasně z toho vyplývá, že na zahraniční platby je dobré si založit PayPal či něco podobného.

Ale řekněte, stojí za to, ne?

Alea iacta est

„Kostky jsou vrženy“. Tuto slavnou větu řekl Gaius Julius Caesar dne 10. ledna roku 49 př.n.l. při překročení řeky Rubikon, čímž udělal nezvratné rozhodnutí táhnout na Řím (a posléze se stát diktátorem). Pro nás je Rubikonem nákup auta a nákup invalidní plošiny, dvou nejdražších komponent nutných k naší pouti za cestováním.

Hned 2.2. jsem navštívil prodejnu Fiat na Vršovické ulici a objednal auto. A jako v každém příběhu mám dvě zprávy. Jednu dobrou, druhou horší. Kterou začít? Radši tou horší. Kvůli probíhajícím pracím automobilky na normě Euro6 je momentální termín dodání auta 26 týdnů a v případě robotické spojky o 4 týdny více, což je lehká podpásovka v době dodání. A moc se s tím nedá dělat, akorát se modlit, jenže na tyhle věci nejsem. Tak to honem vylepším tou dobrou zprávou a ta je, že se podařilo vyjednat velmi slušnou nákupní cenu. Původní cena, se kterou jsem počítal, byla 714 tisíc Kč a ta dobrá zpráva je, že to bude „pouze“ 618 tisíc Kč (za cenu jediného ústupku: otočné sedačky si doděláme sami, neboť ty standardní nemají aretaci v otočené poloze, což při přelézání z vozíku na sedačku a zpět je životní nutnost). Hned mě stáhli o 30 tisíc Kč zálohy, abych si to jako náhodou nerozmyslel a obchody se hýbaly.

Další (dobrou) zprávou je, že jsem se konečně domluvil na prohlídku invalidní plošiny první víkend v únoru. Dám vědět, jak jsem dopadl. Nyní už mohu doplnit. S prodávajícím paní Pflegerovou (zprostředkovala paní Faltýnková) jsme si skutečně plácli a dohodli cenu. Je to jiný typ než jsem čekal (typ Access anglické firmy PLS); v některých ohledech lepší (vyšší zdvih) a v některých diskutabilní (je o něco větší a těžší). A velkou výzvou je to, že plošina se zatím neumí sama vysunout a zasunou do strany (ven a dovnitř „šuplíku“). Umí jen nahoru a dolu. Takže to vysouvání na elektromotor ji budeme muset naučit, z čehož vyplynul 9hodinový (ne, nespletl jsem se, opravdu devítihodinový) rozhovor s Jurou na Skypu. Také bude muset podstoupit redukční dietu, neboť její původní váha je 235kg (měl jsem pro plošinu vyhrazeno 140kg). Tím, že bude celá zabudována do vnitřní podlahy, můžeme ji zbavit všech krycích plechů a také můžeme zredukovat zdvihací plošinu na poloviční rozměr. Rovněž zábradlí „očešeme“ na nezbytné minimum. Plošinu mi přivezli 10.2. Dal jsem si k narozeninám hezký dárek, ne?

18.2.2016

Právě mě nakrkla jedna skutečnost a tak si vztek vybiji napsáním tohoto článečku. Čeho že se to týká? Začnu trochu od lesa. Týká se to vybavení bydlíku výpočetní technikou. S Jurou jsme probírali, co by takový noťas  měl umět. Měl by umět VŠECHNO!! Ne, tak dobře, vraťme se na zem a trochu slevme. Měl by být skladný (aby se dal tahat na výlety), lehký (musíme šetřit, pane správče), výkonný (pro zpracování fotek a videí), musí obsahovat čtečku karet a externí výstup na VGA nebo HDMI. Zrovna když jsem přijel ze soustředění, čekala mě v poště nabídka repasovaných notebooků. Mezi nimi typ Dell Latitude E6430U (jako ultrabook). Hned jsem se do něj zamiloval, přestože jsem nepřítelem repasovaných počítačů. Nuže, objednal jsem ho a za pár dní na Černém mostě vyzvednul (tuším, že středa 3.2.). Hned večer jsem zjistil, že nejdou 4 klávesy. A přestože se to nemá, tak jsem ho obrátil na záda, dostal se ke konektoru klávesnice, odpojil, připojil a výsledek? NIC! Klávesy nešly, takže telefon na prodejce. Ten děl spásnou větou: „Vyměníme kus za kus“. Dobrá. V pátek nová cesta na Černý most (mimochodem, zde se příběh proplétá s invalidní plošinou) a vyměněný notebook opět u mě na stole. Tento kousek trpí jinou závadou; nejdou klávesy pod touchpadem, ale protože Dell je má zdvojené ještě nad touchpadem, tak to za závadu nepovažuji (třeba se to někde nastavuje, tah na branku jsem měl, ale řešení nenašel). Takže, zde jsou parametry tohoto broučka: 8GB paměti, CPU Intel I7 na 2.0-2.5 GHz, 250 GB disk, 14“ monitor, Windows 7 Pro. Až potud spokojenost. Zase jsem jednou zvítězil nad přírodou (nebo tím pánem nahoře?). Ne, slovy Cimrmana: „Jsem zapřisáhlý ateista, až se někdy bojím, že mě za to pan bůh potrestá.“

 

Nyní, jak řešit napájení notebooku v bydlíkovi? Řešení je dvojí. Buď přes měnič z 12V na 230V a zpět přes zdroj notebooku na 19V (značně neefektivní, že?). Notebooku totiž stačí 19V, takže druhou možností je zakoupit nabíječku na notebook do auta, což je ve své podstatě měnič z 12V na oněch 19V. Předpokládám trochu efektivnější provoz. Našel jsem tuto nabíječku na Aukru, objednal, zaplatil a dnes mi ji pošťačka přinesla až domů. Všímáte si? Nemusel jsem pro ni na poštu! Už to bylo podezřelé. Vybalil jsem ji, pořídil fotodokumentaci.

 

Parametry seděly, dokonce překračovaly požadavky notebooku. Nabíječka je vybavena 8 univerzálními konektory pro připojení napájení (navíc jsem vybíral nabíječku, aby uměla Dell Latitude).

 

Myslíte, že nějaký konektor pasoval? Kdo hádá, že ne, tak vyhrál. Přestože mám univerzální nabíječku, která dokáže obsloužit 99% notebooků, tak Dell dokázal vymyslet ten devátý chybějící konektor. Co teď? Nejjednodušší by bylo sehnat napájecí šňůru od dellovského zdroje a tu prohodit v nabíječce. Takže, přátelé, pokud by se vám takový zdroj či napájecí konektor válel doma, neváhejte a ozvěte se.

 

Potřebuji ten konektor vlevo, ten vpravo byl přibalen k nabíječce, ale je užší.

 

Toto jsou střeva nabíječky, jak vidíte, přepojit napájecí šňůru (červený a černý drát vpravo) bude již snadné, s páječkou bastlit umím.

Když jsme u té elektroniky, doplním informace o autokameře, neboť mi dělá radost. Koupil jsem do ní 32GB mikro SD kartu, class 10 (asi rychlost, že?). Chcete k nákupu historku z natáčení? Zde je. Kupoval jsem u firmy Softcom Group v ulici 28.pluku, dle Google Street View bezbariérová prodejna. Takové věci si hlídám, než se někam vypravím. Ovšem Google auto, které sbíralo fotky na Street View nezajelo až do dvora, kde firma sídlí. Páne jo. Schody až do nebe. Odchytl jsem prvního zákazníka, co šel kolem, poslal ho pro prodavače a celý obchod proběhl přímo na dvoře i s platební kartou. Tak to byla malá odbočka. Nyní to, co mi dělá takovou radost. Je vybavena prográmkem pro přehrávání záznamů z kamery do počítače a zde jsou nějaké denní a noční záběry z této věcičky. Autokamera vyrábí videa ve formátu MOV a co je zajímavé, že tyto MOVy v sobě už obsahují informaci o poloze, takže připojený software dokáže vykreslit trasu cesty na mapu (používá Google Maps).