1.březen 2018 – Březen, za kamna vlezem

Venku mrzne, jen se praští, nebyla výjimka ráno vidět minus deset i větší mráz. O čem tedy napsat? O návštěvě u Karla Prokopa. Vybral jsem slunečný kochací den a protože moje maminka miluje výlety, nebyl problém ji přibalit sebou. Cestou u Benátek nad Jizerou jsem nabral LPG, potvrdil jsem si, že do prázdné nádrže Alugas 14 kg se vejde 21.4 litru. Tím jsme si odbyli premiéru s tankováním plynu. Velel jsem operaci z místa řidiče, ani jsem nemusel vylézat ven. A měřák v kabině skutečně ukázal plnou nádrž. První dobrý počin dne.

U Karla již na nás byli nachystaní, sotva jsem vybalil součástky na montáž a snědli svačinu, šli jsme na řadu. Hlavním úkolem bylo přetryskovat lednici z 50 mbar na 30 mbar. Mohu zahlásit, že chladnička chladí. Další věcí, která se dělala, byl bypas (propojení) startovací a nástavbové baterie, neboť již nechci zažít situaci, kdy nástavbová baterie je plná, startovací totálně vytlučená a já se na to neštěstí mohu akorát koukat. Třetí úkol byl připojit plynovou hadici k vařiči, takový pidi úkol, opět úspěšný, neboť vařič se povedlo zapálit. Posledním bonbónkem bylo najít přerušený napájecí drát od autorádia; povedlo se najít vytržený konektor a nyní mě napadá, že pokud  se tento povedlo lehce ukostřit studeným spojem, tak mohl vést k vytlučení startovací baterky. Výsledkem je, že rádio je zapojeno jak má a po nějakém týdnu zkontroluji stav startovací baterie. Tak to je z novinek asi vše, zase někdy nashle.

26.březen 2018 – Pohádka o kohoutkovi a slepičce

Už mě svrbí prsty něco napsat, a proto se podělím o zkušenost při zařizování úprav v řidičáku. Je to již x let, co jsem od našich politiků slyšel řeči o zjednodušování administrativy a papírování. Řeči o tom, jak si úřady budou samy vyměňovat požadované informace. My, vozíčkáři, máme proti choďákům určitě více různých nařízení, prohlídek, povolení, které musíme neustále obnovovat a zařizovat. Jak to vypadá v reálu?

Před nějakou dobou jsem zjistil, že mi v řidičáku chybí harmonické kódy pro ruční řízení. Měl jsem tam jen kód na brýle, ale o ručním řízení ani čárka. Někdo by nad tím mávnul rukou, ale prý v okamžiku pojistné události bych taky od pojišťovny nemusel dostat ani floka. Tak honem zařídit, že? Před časem jsem absolvoval školení v autoškole na ruční řízení, o čemž mi vydali certifikát. Došel jsem si tedy na Vyšehradě na registr řidičů. Přede mnou fronta 70 řidičů na 30 okének; no těpic. Neva, stejně mi chyběla fotka a fotograf úřadoval hned vedle. I vyfotil mě a za půl hodiny jsem šel na řadu, kvůli žádosti o změny v ŘP. Tam se jim certifikát o přeškolení líbil, ale prý je to málo. Pane Čáp, my potřebujeme Rozhodnutí od magistrátu, který sídlí hned vedle nás. Inu dobrá, další dveře, že? Na magistrátě byla příjemná paní a ta mi vysvětlila, že rozhodnutí mi vydá na základě posudku od mé obvodní doktorky. Sledujete? Pořád jsem měl dobrou náladu, mně ji hned tak nezkazíte. Skočil jsem do auta a u doktorky zjistil, že má týden dovolenou. Aspoň mezitím odpustím páru. Za týden jsem absolvoval návštěvu u doktorky, která podle certifikátu a ŘP správně vyplnila mé řidičské skupiny i harmonické kódy a přezkoušela mi zrak. Posudek jsem odvezl druhý den na magistrát, aby se zahájilo řízení. Sice mi nabízeli, že to mohu poslat i poštou, ale pro vozíčkáře je jedno, jestli jede na poštu nebo na magistrát a navíc je to rychlejší. OK. Prý za týden bude hotové Rozhodnutí a budu si moci podat žádost o řidičák. Dobře, vše odsýpalo. Když jsem na magistrát došel již potřetí, v recepci mě už od dveří zdravili a zapisovali pod mým jménem. Konečně mohu s hotovým Rozhodnutím znovu na registr řidičů; bylo přede mnou tentokrát „jen“ 40 řidičů, tak jsem se nestihnul ani rozkoukat. U okénka mi sebrali starý ŘP a vydali náhradní již se všemi kódy. A za tři týdny si radostně vyzvednu nový ŘP.

Malá poznámka: u magistrátu se nedá kloudně zaparkovat a celá anabáze mne stála 500Kč za certifikát a 125Kč za fotky. Jinak celé zadarmo, ale toho spotřebovaného času, že? Inu, takto se stát stará, aby občan neměl moc roupů. Toto celé trvalo měsíc a půl. Docela úspěch, ne?

Příští pohádka bude o ZTP průkazu, parkovací kartě a invalidním stání před domem. Tato kauza je totiž ještě v běhu.