18. listopad 2018 – Víceměsíční souhrn

Už nebyl dlouho nový článek, že? Však už jsem se těšil až ho napíšu. Začnu událostí, která se stala již 29.září. Ten den jsme s příbuzenstvem měli 3.slet Čápů, který každé 3 roky pořádáme. Při té příležitosti jsem zajel k Jurovi a vyzvedl tam bydlíka, jenž teď přes zimu bude u mě v Praze. Příbuzní byli rovněž zvědaví, co to těch pár let budujeme, takže slet byl spojen i s exkurzí. Těšil mě jejich zájem, na minulém sletu jsem mluvil jen o projektu, nyní už bylo co ukázat.

Doma jsem se na bydlíka hned vrhnul, protože letošní podzim nás odměňuje stále krásným počasím. Výsledkem byla nová pojistková skříňka v elektrickém panelu. Konečně si budu moci připojit 12V do všech koutů Andulky, zapojit světla a zásuvky; dráty jsme si připravili už při zateplování.

Img_20181012_121429   Img_20181012_121435

Další událostí byla závěrečná s lukostřelci 13. října. Jedná se o malou oslavičku konce letní lukostřelecké sezóny spojenou s pitím a grilováním, tradičně konanou ve Lhotě u Nahořan. Přicestoval jsem bydlíkem a stylově jsme s Jurou přespali v Andulce. Musím opět pochválit postele, spí se na nich opravdu dobře. Ráno jsem pelášil zpět do Prahy na převaz, abych stihnul rodinný oběd. Moje maminka slavila 80 let; požehnaný to věk.

Tím se blížíme do dnešního dne. Ještě jsem z Andulky z nádrží vylil všechnu vodu a připravil ji na zimu. Čeká mě totiž měsíc v posteli. Před týdnem 7.11. mě přivítali v nemocnici v Motole. Možná silné slovo, mám na mysli to „přivítali“, neboť hned po příjmu mi na oddělení sdělili, že postel dostanu až zítra a dnes že spím doma. Tak nastalo žhavení telefonu sousedovi, který mě ráno přivezl, zda má ještě čas a odveze mě domů. Měl. A protože bylo hezky a protože jsem dostal příležitost, šli jsme se odměnit do hospůdky na dvě. Teda, my říkáme vždycky na dvě a pravidelně jsou z toho tři kousky. Ráno mě definitivně Zbynďa odvezl do nemocnice, v devět jsem dostal postel a za hodinu mě vezli na sál. Pěkný fofr, ani jsem nestačil myslet na operaci. Tady musím trošku vyzdvihnout výhody přeražené páteře, neboť dole necítíte bolest, takže celá operace probíhala jen s lokálním umrtvením. Bohužel, tentokrát anestezioložka nebyla ukecaná a s nikým dalším jsem si povídat nemohl, tak mi byla trochu nuda. No neva, na pokoji jsem si spravil chuť se sousedem sajdkárkrosovým závodníkem. Sousedi se mění, jak to tu v nemocnici bývá a nyní si připadám jak v ukrajinské enklávě, neboť oba spolunocležníci jsou odtamtud. Když přijdou jejich příbuzní a nějaké ta uklízečka, tak se sám sebe ptám, zda jsem ještě v Česku. Ok, hlavně, že péče o mě je super, tak už jen klepu na dřevo, aby tentokrát šití vydrželo a rána srostla. Dělám si čárky; toto je čtvrtý pokus. Levou nohu už mám poslátanou jak Frankenstein. Tak mi držte palce taky. Andulka mě volá, že už by chtěla na nějaký delší výlet.